I když je nejrespektovanější a nejslavnější postavou ve výběru, uznává, že tentokrát budou fanoušci i experti více očekávat od hvězd jako Patrik Eliáš nebo Martin Havlát. „Doba, kdy jsem na turnaje jezdil jako jeden z nejlepších hráčů, už je pryč,“ říká sedmatřicetiletý útočník Omsku. A když mluví o tom, jak nejlépe složit mužstvo, připodobňuje to k tomu, když chlap přestane chodit s nějakou krasavicí...
Jak jste vůbec prožíval zveřejnění nominace?
„Úplně náhodou jsem přes internet narazil na přímý přenos. Normálně jsem si sednul k počítači a najednou koukám, že to dávají. Zrovna předali slovo Růžovi (trenérovi Růžičkovi), který začal číst jména.“
Vy jste opravdu nevěděl, že zrovna třicátého prosince je ten den D?
„Tušil jsem to, ale že bych se k tomu upínal a čekal přesně na ten den a hodinu, to ne. Takže jsem se k tomu dostal víceméně náhodou.“
Když kouč přečetl vaše jméno, oddychnul jste si?
„Spadnul mi obrovský kámen ze srdce! (usměje se) Ale ta jména celkově šla tak rychle za sebou, že jsem ani v tu chvíli nezaregistroval, jestli tam chybí nějaký hráč, o kterém všichni předpokládali, že tam bude... Divím se, že vy novináři jste na to schopní hned reagovat. Přemýšlíte fakt rychle!“ (smích)
Jaromír Jágr je hákovaný švédským útočníkem Axelssonem. • Foto Jaroslav Legner SPORT
Překvapilo vás, že ve výběru není Václav Prospal, elitní útočník z Rangers? A útočník, který toho s vámi spoustu odehrál?
„Každý si musí uvědomit, že za sestavu nese zodpovědnost trenér. A je zbytečné kritizovat nebo chválit kouče před turnajem, to musí přijít až po něm. Je ale pravda, že Venca Prospal má v NHL velkou kvalitu a když se podívám na to, jaký je to hráč, tak kdybych byl trenérem, do sestavy bych ho vzal. Ale pozor, zase nevím přesně, jak by měly být poskládané pětky. Nejde koukat jenom na jména. I když Venca chybí, tak když se potom člověk podívá na přesné složení útoků, víc to pochopí. Růža třeba chtěl dát dohromady tři mladé kluky (Fleischmanna, Krejčího a Červenku). Což chápu. Řeknu příklad, co jsem sám zažil. Na šampionát v roce 1990 ve Švýcarsku taky vzal trenér Wohl nás mladíky (Jágra spolu s Reichlem a Holíkem). Vybral si nás společně a myslím si, že jsme hráli docela dobře, nezklamali jsme. A kdyby nás nedal dohromady a vybral tam místo jednoho z nás někoho staršího, kdo ví, jak by to dopadlo. Třeba bych zrovna já nejel. A možná mě tímhle, že jsem reprezentoval, Wohl moc pomohl. V tu dobu zůstali doma lepší hráči, než jsme byli my mladí, ale pro budoucnost hokeje to bylo dobré. A třeba to takhle bude i teď, i když všechno ukáže až čas.“
I teď je to dobré pro budoucnost, ne? Tihle mladí hokejisté se mohou otrkat. „To jo, i když si upřímně myslím, že oni se otrkávat nepotřebují. Tihle mladíci jsou na tom po psychické stránce líp než my starší. O ničem nepřemýšlí, jdou a hrají. Neuvědomují si žádný tlak, nehrají pod strachem, že udělají chybu, která by mohla ovlivnit zápas. A díky té povaze hrají uvolněně. Jsou draví, rychlí. Neříkám, že hrají bez zodpovědnosti, ale prostě vystřelí na led a hrajou, moc o tom nepřemýšlí. Což je pro ně obrovské plus.“
Nezaskočilo vás, že se kouč Růžička nerozhodl pro osvědčený model sedm obránců a třináct útočníků? Ale vybral pro české poměry neobvyklou variantu 8+12?
„Pokud by se hrálo na velkém hřišti, mohl by to být problém. Ale na malém? To bude spíš výhoda. Vždyť útočníci jsou zvyklí hrát až pětadvacet minut za zápas, to nejsou žádní nazdárci ze čtvrtých formací. A pokud se nedostanou do stejného tempa jako v NHL, nebudou hrát tak dobře. Já to poznal sám na sobě – v Pittsburghu jsem byl v minulosti zvyklý hrávat až 25 minut, a když jsem potom přišel do reprezentace, vytížení bylo mnohem menší. No a já jsem si najednou připadal zbytečný... A možná i díky tomu, že teď pojede jenom dvanáct útočníků, může Růža více točit hráče, kterým to půjde. Víc je dostane do zápasu. A když se někdo z útočníků zraní? Ostatní budou hrát víc a přesně to oni chtějí.“
Jaký je váš první dojem ze síly mužstva?
„To ukáže jenom čas...“
Zkuste to teď vy, prosím.
„Mluvit o tom dopředu? To je jenom názor. Hlavní je, jak to dopadne až tam. Nejde jenom koukat na jména. I když už Růža naznačil , jak složí nějaké útoky, jisté to ještě všechno není. A až podle toho, jak budou vypadat vzájemné dvojice, se ukáže, co přesně trenér chtěl. Dám příklad – chcete tam mít jednoho hráče, to je pro vás vyvolený. A teď se koukáte, koho tam s ním dáte. A někdy se stane, že i horší hokejista pojede na úkor o něco lepšího jenom kvůli tomu, že ten váš vyvolený si s tím dotyčným sedne líp. Nesmíte prostě dát jenom na jména. Když proniknete hlouběji do struktury toho mužstva, pochopíte víc. Řeknete si: ´No jo, už vím, proč tam tenhle je...´ Dám příklad odjinud, jo?“
Jágr v rozhovoru s Čajánkem. • Foto Pavel Mazáč (Sport)
Samozřejmě.
„To je, jako když nějaký chlap vymění super krasavici za nějakou horší. A ti lidi si říkají: ´Ty vole, jak ji mohl vyměnit!´ Všichni na ulici kroutí hlavou a říkají, jak to mohl udělat... Že musí být úplně blbej! Jenže ti sousedi už nevědí, že ta krasavice byla líná, nespolehlivá. A on si s tou horší rozumí daleko líp než s tou hezkou. No a takhle přesně je to i se sestavou. Kouč musí o hráčích vědět všechno, jako ten chlap o ženských! Může se stát, že hráč, který na ledě vypadá skvěle, nemá takové vlastnosti, které jsou v mužstvu potřeba.“
Má český tým na zlato?
„Každé mužstvo má na zlato. Opravdu. Někdo větší, někdo menší. Ale každý má šanci, tak to prostě je. Takový je život, i když někdo tomu říká zázrak. Kdo by třeba v roce 2002 řekl, že Švédové v jednom zápase zesměšní totálně nabitou Kanadu s nejlepšími hráči na světě a potom ve čtvrtfinále prohrají s Bělorusy? Kdo by to řekl? Nikdo... No vidíte. Tak to prostě chodí.“
I když všichni fanoušci i experti berou za hlavního lídra vás, kapitánem bude Patrik Eliáš. Vy jste tradičně po této funkci nebažil, že...
„O těchto věcech jsem vůbec nepřemýšlel, šly mimo mě. Já jsem tomu nikdy nedával obrovský význam, nejsem Kanaďan, který bude okolo sebe křičet, že mít céčko na dresu je pro něj největší čest. Můžeš být kapitánem, ale stejně potřebuješ dalších dvacet hráčů, bez nichž nemáš absolutně žádnou šanci.“
Bude Eliáš podle vás dobrý kapitán?
„Víte, ono to slovo kapitán je podle mě moc nadnesené. Vždyť v každém týmu je jím vlastně spíš trenér. Právě on říká, co se má dělat. To ale nic nemění na tom, že tím mužem s céčkem na ledě by měl být někdo, kdo není blázen a nekřičí na hráče, když udělají chyby. A měl by je naopak povzbudit, když už nějakou vyprodukují. A takový podle mě Eli (Eliáš) určitě je. Není sice jediný, ale on je kapitán i kvůli tomu, protože je momentálně nejlepším českým hráčem a zaslouží si to. Dlouhodobě odevzdává výborné výkony. A hlavně, jak už jsem říkal, není to blázen, aby na někoho křičel, když udělá chybu. Takový on není. A já takové kapitány, kteří jenom řvou, nerespektuju.“
Jágra při vyrovnávací brance. • Foto ČTK
Jste rád, že se ta největší pozornost zaměří nejen na vás, ale právě i na Eliáše s Martinem Havlátem, kteří by měli tým hlavně táhnout?
„Já si myslím, že všechno bude už jenom na nich! (směje se) Škoda že Růža vzal pouze dvanáct útočníků, já mohl být tím třináctým... Mohl jsem být v klidu.“ (smích)
Teď znovu vážně. Je pravda, že ten největší tlak tentokrát bude rozmělněný, nepadne jen na vás.
„Většinou, když ode mě lidi čekali divy, tak jsem na turnaje jezdil jako jeden z nejlepších hráčů. Což teď už není ten případ. Nehraju v NHL, nemám srovnání se zámořskými hvězdami. Jo, kdybych teď furt byl v NHL a vedl kanadské bodování, byla by na mě upřena oprávněná pozornost. Ale ta doba už je dávno pryč. Teď všichni budou koukat na hráče, kterým se nejvíc daří a jsou nejlepší.“
Sám říkáte, že se necítíte na sedmatřicet let. Překvapilo vás tedy, že jste v týmu nejstarší?
„A kdo by podle vás měl být ještě starší? Takový snad už nikdo není, ne?“ (směje se)
A také jste jediný pamětník ze zlatého Nagana.
„Pozor, ještě Růža.“
Ale ten je trenér. Každopádně by bylo krásné tenhle turnaj zopakovat... „Nagano bylo nezapomenutelné, protože bylo první. Poprvé v historii tam byli i profíci z NHL, proto k tomu turnaji byla upínána taková pozornost.“
Už se vás na sílu českého týmu vyptávali ruští spoluhráči nebo novináři?
„Ne ne. Tady jsou svátky a ještě dlouho budou, takže nikdo nepracuje, nic se nedělá... (pravoslavní Rusové slaví Vánoce až 6. a 7. ledna – pozn. autora) Navíc je tady hrozná zima, takže se ani nedá na nic ptát, mrzne pusa. (usměje se) Venku je už několikátý den minus třicet! Řeknu vám, tady by se teď neuživily žádné ty ledové komory (kryocentra), co teď frčí v Česku. Stačí vyjít ven a jste jak v mrazáku! Nebo jenom otevřít okno...“
