Se svým klubem, Ambri Piottou, má ve švýcarské lize starostí až až. Působí tam třetí sezonu, potřetí to vypadá jen na boj o záchranu. Ani při výpomoci Karlovým Varům na Spengler Cupu si moc radosti neužil. Přesto si reprezentační obránce Zdeněk Kutlák nezoufá. Nádherná okolní krajina ho nabíjí pozitivní energií. Chybí mu tu jenom jeho slavná skládačka…
Švýcarsko. Zasněžené Alpy, malebná krajina, pohodová atmosféra, čerstvý vzduch… A taky kvalitní hokej. „Je to krásná země, nejlepší destinace za mojí kariéru,“ pochvaluje si Zdeněk Kutlák, devětadvacetiletý obránce klubu Ambri-Piotta.
Na zemi, v níž hraje třetí sezonu, si rychle zvykl. A stále nevychází z úžasu. „Vždyť my když jezdíme autobusem na zápasy, já pořád sleduju krajinu. Je to tu nádherný. Ještě jsem tu neviděl místo, které by se mi nelíbilo. Já se přímo kochám. Pokaždý, i když jsem to viděl už desetkrát, dvacetkrát, koukám z okénka,“ vypráví.
Sám bydlí v Bellinzone, třicetitisícovém městečku blízko Lugana. Do venkovského Ambri to má padesát kilometrů, které denně urazí autem tam a zpět.
Už tedy nesedlá svoji skládačku, legendární bicykl ze socialistické éry, na němž vyrážel na tréninky v Českých Budějovicích. „Tam jsem totiž bydlel deset minut chůze od zimáku, skládačka mi to parádně zkrátila na tři minuty,“ vzpomíná.
„Ono to totiž je hrozně příjemné kolo, pěkně si na něm zašlapete. A nenutí vás chvátat. Na něm si to opravdu užíváte. Žádná přehazovačka, brzdí se klasicky dozadu a nenutí vás to chvátat. Protože na tom to ani nejde.“
Pohled na elegantně vyšňořeného chlapáka, vezoucího se na starobylém vehiklu se tak švýcarským obyvatelům nenaskytne. Ale vicemistrovi světa z roku 2006 by se přece jen někdy skládačka hodila.
„Musím říct, že se mi po ní občas stýská, když potřebuju do města. Bydlíme totiž kousek od centra, chůzí je to zase tak deset minut, tak bych si tam občas na tom kole rád sjel. Kor na té skládačce,“ přiznává s tím, že už dokonce pokukoval v obchodech…
„Tady jsem dokonce viděl nějaký nový model. Hrozně pěkněj, stříbrnej, dá se složit ještě snadněji. Ale zatím o updatu neuvažuju,“ směje se.
Samotná Ambri-Piotta je klub sídlící ve dvou vesnicích, které od sebe dělí jen pár metrů. Takové hokejové Blšany. „Někdy to tam vypadá jako pohádková vesnice,“ pokyvuje Kutlák. Tým má navíc velmi specifický stadion. Dvaatřicet let staré stavení bez postraních zdí. Jen tribuny překryté mohutným obloukem střechy.
„Já na to zezačátku nevěřícně koukal a říkal jsem si, jak se může stát, že v první švýcarské lize je v roce 2008 možné, aby se hrálo tady. Ale pak zjistíte, že to má svoje kouzlo. I když tam teda je neskutečná zima,“ vypráví Kutlák.
Zdeněk Kutlák • Foto Michal Beránek SPORT
„Ale zase když hrajete a vidíte za tribunami osvícené hory, je to opravdu pěkný. Fakt zajímavý. Na tohle budu vždycky rád vzpomínat. V Ambri už taky uvažují o novém zimáku, ale uvidíme, jak bude populární oproti tomu, co tam je teď. I mě totiž překvapuje, že do takové vesnice je schopných přijít tři a půl, čtyři tisíce lidí. A na derby s Luganem šest, sedm tisíc.“
Ano, čtete dobře. Do vesničky s pár stovkami obyvatel totiž na hokej vyráží lidé z celého okolí. „To se sjede odevšad, snad i z Luzernu. Když odjíždím ze zimáku, vidím tam i nějaké Italy. Sjede se to fakt z celého kantonu Ticina a ještě něco z vedlejšího německého kanotnu. Já se ptám sám sebe, jak je to možné, ale kluci mi říkali, že Ambri má plno fanoušků po celém Švýcarsku,“ vysvětluje bek.
Ve Švýcarsku by rád zůstal, i když mu po sezoně končí stávající kontrakt. „Tady je trend takový, že se smlouvy podepisují celkem brzo, i já už mám asi měsíc nějakou nabídku na prodloužení. Já se tomu ale snažím vyhýbat do poslední chvíle, ještě jsem o tom ani pořádně nepřemýšlel. Musíme se pobavit s rodinou i agentem, ještě to budeme řešit,“ říká. „Rodině se tu ale líbí, Švýcarsko by určitě bylo na prvním místě. Každá maličkost tu funguje parádně.“
Teď už jen zachránit Ambri-Piottu v nejvyšší soutěži, kterou neopustila od svého postupu do ní v roce 1985…
