Kritik svazu Vaněk: Růžičku měli potrestat!

Jejich vzájemná nevraživost vyplula na povrch při jarním finále extraligy. „Nemohu vystát jeho velmi arogantní a neslušné chování na střídačce,“ prohlásil v rozhovoru pro Sport Vaněk. „Ten člověk je pro mě hokejová nula,“ kontroval za pár dní Růžička.

Od té doby nevynechají jedinou možnost, jak jeden do druhého v médiích rýpnout. Proč se do toho karlovarský šéf pustil? A jak to, že se nebojí ani nejvlivnější postavy současného českého hokeje?

Jak byste popsal svůj vztah s Vladimírem Růžičkou?
„Hodně dlouho byl podle mě bezproblémový. Naprosto. Dokonce jsme spolu hrávali ve Varech golf. Vycházeli jsme spolu úplně normálně. Náš vztah se změnil ve chvíli, kdy jsem začal kritizovat určitě věci a jemu se to nelíbilo.“

Míříte na to, když jste si během letošního finále stěžoval na jeho chování na střídačce?
„Ne, to bylo už dřív. Šlo o to, že mi se velmi nelíbilo, jakým způsobem byla rozšířena extraliga juniorů na 24 mužstev, na čemž se Růžička podílel a prosazoval to. Díky jeho tlaku ve výkonném výboru a díky tomu, že se mu nebyl schopen nikdo postavit s rozumnými argumenty, si to protlačil. Dneska uběhly tři roky a všichni víme, že to bylo špatně. Já jsem tenkrát proti rozšíření hodně bojoval, byl jsem zastánce spíš zúžení extraligy. Jistě, Vláďa Růžička nebyl sám, bylo jich v tom víc. Ale on byl ten, kdo měl největší sílu a prosadil si svou. Už tenkrát mezi námi vznikl celkem ohnivý konflikt a od té doby se vlečou všechny ostatní věci.“

To znamená?
„Týká se to celého českého hokeje. My pořád pláčeme, jak nám ujíždí Evropa, celý svět a my zaostáváme. Dokud ale v českém hokeji budou převládat zájmy jednotlivých klubů, regionů nebo osobností nad tím, jak se má hokej správně dělat, budeme pořád tam, kde jsme. Přešlapujeme na místě a nejsme schopní se z něj pohnout.“

Kdy ale tahle profesní záležitost přerostla do osobní roviny mezi vámi a Růžičkou?
„Když jsem mu tohle otevřeně vyčítal. Tehdy si zkrátka kamarádi domluvili, že chtějí mít extraligu juniorů, tak se to prosadilo. Udržela se tam díky tomu, tuším, Olomouc, přišlo tam Znojmo, Jihlava… Rozšíření byla fatální chyba. Dodnes se z ní český hokej vzpamatovává a řešíme, jak to zúžit na osmnáct. Všechno se vleče od toho rozhodnutí, na kterém se Růžička velmi podílel. A mně to vadilo. Já jsem chtěl, aby tomu on, jakožto profesní odborník, dával tu odbornost. A ne, aby se stal lobbistou. Jenže on se postavil na stranu populismu, na stranu téhle absolutní blbosti.“

Co bylo dál?
„Pak tu byly ty další věci, které už proběhly médii. On zkrátka požívá a požíval určitých privilegií. A mně se to nelíbí. Musím ale říct, že po těch mých výrocích a následném zasedání APK se to hodně zlepšilo.“

Máte na mysli vaše prohlášení o tom, že se Růžička chová neurvale k rozhodčím a prochází mu to?
„Ano. Víte, musím říct, že jsem měl tu čest dělat s velmi kvalitními trenéry. V České republice není jenom Růžička. My jsme mu vytvořili gloriolu, ale zapomněli jsme, že vedle něj jsou tu i ostatní. Ať už je to Zdeněk Venera, Miloš Říha, Pepík Paleček, Marek Sýkora a další. To jsou extra špičkoví trenéři, kteří ale nikdy nedostali takovou šanci jako Růžička. Troufnu si tvrdit, že to jsou stejně kvalitní, možná i lepší trenéři. Vynikající odborníci. Hlavně to ale jsou lidi, kteří umí svoji práci vykomunikovat a umějí se s lidmi domluvit. Stačí se podívat, jak je úspěšný Miloš Říha v Rusku, stejně tak Marek Sýkora. I za těmito lidmi jsou úspěchy. Na to my jsme zapomněli a udělali jsme z Růžičky jediného člověka, který rozumí hokeji.“

A vy jste se rozhodl tenhle názor pustit na veřejnost…
„Jen se snažím pojmenovat věci pravými jmény. Svoji funkci dělám dvacet let a mám pocit, že už mám tolik zkušeností, abych mohl mluvit. S hokejem jsem už něco zažil a do takovýchto věcí můžu vnášet svoje názory. Zkrátka se mi nelíbí, když vidím, že se českému hokeji ubližuje. Když je něco špatně, mám potřebu se k tomu vyjádřit. Myslím, že už mám věk na to, abych mohl otevřeně kritizovat i takové lidi jako je Růžička. Možná kdyby nás bylo víc takových, věci se hnou kupředu.“

A není vás víc?
„Mám pocit, že je spousta lidí, kteří by se do této debaty mohli naprosto fundovaně zapojit. Z nějakého důvodu to ale nedělají. Nevím proč, nechci jim sahat do svědomí. Ale je to škoda. Když proběhly ty články ohledně sporů mě a Růžičky, volala mi strašná spousta lidí s tím, že konečně někdo řekl to, co všichni vidíme. Ale bohužel se k tomu nikdo nepřidal. Zůstal jsem v tom sám.“

Vadí vám to?
„Ne, nevadí. Mně dokonce ani nevadí, co o mě Růžička řekl. Že jsem nula… On si o mně může myslet, co chce. Nehrozí, že bych kvůli tomu nespal. Mojí práci totiž nehodnotí on, ale majitel klubu a sponzoři v Karlových Varech. Nemám důvod řešit Růžičkovy výroky. Já za sebou mám nějakou práci. Někdo jiný ať zhodnotí, jestli je dobrá, nebo špatná.“



Ale z osobního hlediska – přečíst si o sobě, že jsem nula, to přece nepotěší.
„Mě zajímají názory lidí, kterých si vážím za to, co udělali pro karlovarský, ale i celý český hokej. Ti to o mně neřekli. Ti o mně říkají úplně jiné věci, čehož si vážím. Růžička v těch novinách tehdy vystříknul, potřeboval mě asi zesměšnit a já to především považuju za hrubou urážku kolegy. Když se nebavíme o trenéřině, tak já jsem stejně tak generální manažer jako je on. Jsme v naprosto stejné funkci a já bych si v životě nedovolil takhle hrubě urazit jakéhokoliv svého kolegu. Ať už přes média nebo osobně. Všech si jich vážím, protože tahle práce je náročná. Za to, co on si dovolil, měl podle mě být i potrestán. Když dostávají disciplinární tresty hráči a trenéři za různé výroky, stejně tak rozhodčí, měl být i Růžička nějak potrestaný.“

Nebyl jste ale vy tím, kdo všechno spustil? O jeho chování na střídačce jste se přece taky vyjádřil dost ostře.
„Já ten článek (rozhovor pro Nedělní Sport) považuju za velmi korektní. Nikoho jsem neurážel, mluvil jsem velmi slušně. Jen jsem řekl, že rozhodčí nedodržují pravidla, neměří všem stejným metrem a že Růžička má privilegia.“

Dobře, ale bez toho, aby vás k tomu někdo tlačil, jste zásadně kritizoval jeho jednání. Vás by tohle na vaši adresu nenaštvalo?
„Jenže všechno tohle začalo už v loňském finále, kdy on vyvíjel obrovský tlak na rozhodčí, kteří z něj byli podělaní, podlehli tomu a nepískali, jak měli. Když se tohle začalo opakovat i ve finále další rok, už jsem se neudržel a musel se ozvat. To už tehdy překročilo všechny hranice. A potom vidíte mistrovství světa ve Švýcarsku, kde rozhodčí pískali velmi špatně a našemu mužstvu podle mě i ublížili, ale na střídačce stál naprosto klidný člověk v kravatě, obrovský diplomat.“

Proč to tak podle vás je?
„Asi před zraky IIHF nechtěl vypadat jako blbec, tak se choval. Já si skoro myslel, že tam stojí Viktor Tichonov. Najednou neskákal, neházel flašky. Ale v české extralize, tam si to dovolí. Protože ve Švýcarsku by to udělal jednou a vyhodili by ho ze střídačky. A právě to já požadoval. Ale opakuji, já jsem Růžičku hrubě neurazil, nenapadl, kdežto z jeho strany přišlo hulvátství a arogance. Tu on ostatně rád používá. Stačí poslední případ, jeho vystupování ve sporu ohledně uvolnění Ondry Němce do národního týmu… Uvidíme, jestli se Růžičkovi podobný styl chování bude dál vyplácet. Já si to v žádném případě nenechám líbit, nejsem žádnej dvacetiletej cucák, aby mě takhle urážel. Pokud je něco na stole, vrátím mu to.“

Konkrétně právě případ Ondřeje Němce. Nebylo třeba tohle z vaší strany taky prosazování klubových zájmů nad zájmy českého hokeje, o kterém jste mluvil na začátku?
„To určitě ne. My jsme se jen drželi dohody, která tu byla. Vždyť nejen reprezentace, ale i my v Davosu reprezentujeme český hokej. Tady hrajeme s evropskou špičkou. A hlavně, takhle jsme zkrátka byli vždycky domluvení, na posledním zasedání APK mi všichni i zástupci svazu včetně pana prezidenta Krále potvrdili, že to je poprvé, kdy reprezentační trenér nedodržel dohodu a vzal do Moskvy hráče, který jede na Spengler Cup.“

Takže v tom problém nevidíte?
„Ne. Trvám na to, že jsem nic nenadřazoval. Vždyť nám všem jde o to, aby byl český hokej co nejkvalitnější a aby reprezentace hrála výborně. Já ač mám spory s Růžičkou, tak když hraje nároďák, sedím buď u televize nebo v hledišti a klukům strašně držím palce. Protože my potřebujeme, aby byla reprezentace kvalitní, na tom je postavený celý byznys. Celý problém s Ondrou Němcem byl v tom, že jsme chtěli mít všechny hráče maximálně odpočaté a připravené na těžký turnaj. Jenže Růžička si postavil hlavu a potřeboval všem v republice dokázat, že on si prosadí svou. Tak se mu to povedlo.“

Nebojíte se, že vaše spory s Růžičkou mohou ve finále uškodit vašim hráčům v souvislosti s reprezentací?
„To zase ne. Tady musím říct na Růžičkovu obhajobu, že v tomhle je stoprocentní profesionál a naše spory do toho vůbec netahá. A je i pravda, že při sestavování reprezentace – jak je paličatej a arogantní – si do toho nenechá kecat. Je jeho ctí, že si postaví tým a za ním si pak stojí a na nic se nevymlouvá. V tomhle je profík bez debat, do národního týmu se vždycky snaží dát to nejlepší, ať už jsou hráči odkudkoliv. Vůbec jsme nezaznamenali, že by nebral naše hráče.“

Shrňme to. Nevyřešilo by se všechno, kdybyste zvedl telefon a všechno si pak s Růžičkou vyříkal?
„Na tohle momentálně nemám moc chuť. A myslím, že ani Růžička ne. On mě asi nepovažuje za sobě rovného, takže si se mnou asi nesedne. A já se na to taky nechystám. Telefon by musel zvednout on. On urazil mě. Hrubě. Nejdřív by se mi musel omluvit.“

Potkali jste se od jarního finále?
„Ne. Naposledy jsme se viděli na ledě po našem vítězství, kterým jsme udělali titul. Tehdy jsme si podali ruce.“

A až na to tedy přijde. Pozdravíte se?
(usměje se) „Nebudu se chovat jako malej Jarda, ale myslím si, že se nepozdravíme.“

Obecně. Kde se ve vás bere ta síla jít do konfliktu, když se vám něco nelíbí?
„Jde hlavně o to, že já své práci dávám sto procent. Jestli ji dělám dobře nebo špatně, to ať zhodnotí ti, co mě platí a ti, kteří něco dělají pro karlovarský hokej a fandí mu. Možná tím, že to někdo ocenil, je fakt, že jsem ve funkci dvacet let. A stejné nasazení já vyžaduju i od lidí okolo. Od těch, kteří za to jsou placení, i od těch, kteří to dělají zadarmo. Když chce někdo pomáhat, ať pomáhá. Ale ať to dělá pořádně. Jestli ne, ať jde do prčic.“

Jde jenom o práci, nebo jste takový i v běžném životě?
„Jsem. A mám s tím někdy problémy. Ono se to totiž v dnešním světě moc nevyplácí. Někdy si říkám, jestli to mám zapotřebí, mohl bych mít větší klid. Ale já už asi jiný nebudu.“