Před třemi měsíci ho Kladenští potupili šesti góly. Teď to však byl úplně jiný příběh. Dominik Hašek při svém návratu do extraligového kolotoče po svalovém zranění přispěl 24 zákroky k vítězství Pardubic 2:1.
„Lhal bych, kdybych řekl, že jsem si na ten zápas nevzpomněl,“ přiznal po utkání. „Samozřejmě jsem si to dobře pamatoval. Bylo to jeden z nejhorších utkání nejen mých, ale celého mužstva v sezoně.“
Neznervózňovalo vás to, když jste nastupoval na led?
„Vůbec ne. Naopak jsem to bral jako motivaci navíc. V kabině jsme si také říkali, že jim máme co oplácet. Jsem rád, že se to podařilo.“
Jak jste se po dvouměsíční herní pauze vůbec cítil?
„Po fyzické stránce výborně, měl jsem hodně natrénováno. Zápas je ale něco jiného. Proto jsem se držel spíš zpátky, nebyl jsem moc aktivní. Kluci hráli v obraně dobře, pomohli mi. V každém případě je to příjemný pocit, vrátit se a vyhrát.“
Co pro vás bylo po takové prodlevě nejtěžší?
„Přestávka se určitě projevila v nejistotě při různých situacích. Tři čtyři jsem opravdu dost tvrdě trénoval. Teď to chce jen hrát co nejvíc zápasů.“
Nedoufal jste, že rekonvalescence bude přece jen kratší?
„Pro mě osobně to bylo už hodně nepříjemné, ale ne delší, než jsem předpokládal. S průběhem léčení jsem byl spokojený, sval se hojil dobře. Přemýšlel jsem o tom, že bych nastoupil ještě před reprezentační přestávkou. Jsem ale rád, že jsem to nakonec neudělal. Aspoň jsem mohl ještě potrénovat a pořádně to doléčil. Myslím, že mi to prospělo.“
Byl jste v očekávání, jak se uzdravený sval vypořádá se zápasovou zátěží, nebo v jaké se vrátíte formě?
„Přiznám se, že jsem byl zvědavý na obojí. I když se člověk už cítí velmi dobře, ještě jsou nějaké polohy, kdy to maličko zacejtí a kdy ví, že to nemůže udělat úplně tak, jak by měl. To jsou ale maličkosti, které výkon neovlivní. Hráli jsme dobře ve vlastním pásmu, kluci blokovali střely, pomáhali mi. Před brankovištěm vytvořili val, i když jsem to třeba vyrazil, tak vždycky někdo ten puk zamet. Nakonec jsme ten maličkej náskok uhájili.“
S inkasovaným gólem od obránce Kaberleho jste nic dělat nemohl?
„Někdo přede mnou přejel. Ani puk netečoval, ale snažil se do toho strčit hokejku, to mě zmátlo. Jinak bych tu střelu asi měl.“
Největší zkouškou tedy byl závar v polovině třetí třetiny?
„Určitě. Už jsem ani neměl hokejku, tak jsem aspoň roztáhl nohy od tyčky k tyčce. Teď už to zase svedu, před takovými dvěma týdny jsem to ještě udělat nemohl. (usměje se) Puk se motal někde u brankové čáry, ale nepřešel ji.“
Nezatrnulo vám v tom okamžiku, jestli sval vydrží?
„V tu chvíli jsem na to ani nemyslel. Nerad bych to ale víc rozebíral, to si nechám pro sebe.“ (usmívá se)
V hledišti byl i váš syn Michal. Byla to pro vás další motivace?
„V pondělí přiletěl z Michicagu, jsem rád, že mě po dvou letech viděl zase hrát. Myslím, že to byl pro oba příjemný dárek. Nejdůležitější ale je, že na Vánoce bude celá rodina pohromadě. Na to se těším nejvíc.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
