Ještě v poměrně nedávné minulosti sbíraly ligové tituly. Teď však jejich záře pouze problikává, někdejší ligové hvězdy buď trénují samy, nebo se schovávají v obskurnosti B-týmů, kde čekají na další šanci...
Slavia Praha, 31 let
Diví se, že má nálepku kontroverzního muže. Jenže stačí připomenout jeho poslední české přestupy, a všechno je jasné. Nejdříve zvedl mnoha fanouškům obočí, když se přesunul z Liberce do Mladé Boleslavi poté, kdy ústy Tomáše Zápotočného vyjádřil pochybnosti nad čistotou jejich vzájemného zápasu, posledního v sezoně. Pak zase zamířil ze Sparty, kde většinu podzimu prostál kvůli disciplinárnímu trestu, do Slavie. V Edenu sice získal titul, jenže dlouho se tam neohřál – po roztržce s trenérem Karlem Jarolímem se musel pakovat na hostování do Larnaky, před nímž chvíli nastupoval za futsalovou Olympii Mělník. „Kdyby měl v tu chvíli v ruce nůž, vrazí mi ho do zad,“ kroutil hlavou nad divokou rozlučkou Jarolím. Ani Abrahamovo kyperské angažmá však netrvalo dlouho, a když potom zkoušel štěstí v Koreji, přetrhl si achillovku. Proto se už téměř rok připravuje sám a čeká na nabídky.
bez angažmá, 32 let
Stoper, jemuž táhlo na dvaatřicet, byl jedním z prvních jmen, na něž ukázal při svém příchodu na Žižkov Vlastimil Petržela. Trenér, který se vracel do fotbalu poté, co přemohl démony své závislosti na hazardu a utišujících medikamentech, chtěl sázet na staré známé tváře. Jenže z tria Adam Petrouš, Pavel Mareš a Richard Culek se prosadil jen poslední jmenovaný, paradoxně nejstarší. Oba defenzivní univerzálové, které Petržela poznal během své vršovické štace v Bohemians, se potýkali se značnými zdravotními problémy a klub se s oběma na přelomu září a října rozloučil. První odešel Mareš. „Pavel k nám přišel jako starší hráč, který měl naši hru pozvednout, pomoct nám s defenzivou. Začátek sezony ale promarodil, a když dostal šanci, byla to taky katastrofa,“ ohodnotil Petržela jeho jediné utkání proti Jihlavě (prohra 1:5 doma). Svého kolegu o několik dní později následoval i Petrouš.
bez angažmá, 27 let
Ostravský patriot, který by za Baník cedil krev a upozornil na sebe například tím, že v roce 2003 pošlapal před kotlem sparťanských fanoušků jejich šálu, odešel ze své „země zaslíbené“ v roce 2007 na Žižkov. To už měl sice v kapse jediný porevoluční ostravský titul, avšak postupně vypadával ze sestavy. Pod televizním vysílačem na Praze 3 se chytil se střídavými úspěchy, a když červenobílý klub sestoupil do druhé ligy, vyprchal z něj Pavel Besta jako bublinky z jeho oblíbené coca-coly. Na druhou ligu měl údajně nepoměrně vysokou smlouvu, trenér Vlastimil Petržela ho přeřadil do béčka a umožnil mu hledat si nové angažmá. Spekulovalo se o zájmu Slovácka, to však stoperovi nevyšlo, a tak se připravoval sám. V prosinci pak svoje angažmá na Žižkově defi nitivně ukončil. S klubem se ještě u arbitráže domluvil na vyplacení dlužných mezd a může odejít zadarmo.
bez angažmá, 30 let
Útočník, který má ve vitríně ligový titul se Spartou a dvě povedené sezony v Liberci, si vysloužil angažmá v zahraničí. Jenže letos na podzim běhal sám, byl totiž bez smlouvy. Na jaře se mihnul českou ligou, když ho ze Saint Truidenu získala na hostování Viktoria Žižkov, v jejím dresu však nastoupil do zápasu pouze čtyřikrát a netrefi l se ani jednou. V létě se vrátil do Belgie, kde mu vzápětí vypršela smlouva. Novou pak nezískal ani tam, ani jinde. A během podzimní části sezony se mu nepovedlo ani to, co dokázal jeho někdejší parťák z Hearts Rudolf Skácel, jehož coby amatéra angažovala pražská Slavia. „Trénoval jsem s jedním třetiligovým týmem, dvakrát jsem byl na zkoušce v zahraničí,“ ohlíží se za podzimem Pospíšil. „Do Česka se mi moc nechtělo, doufal jsem, že si ještě zahraju venku, ale pak už bylo pozdě,“ krčí rameny. Nyní čeká, zda se jeho situace zlepší během zimní pauzy.
Sparta Praha, 31 let
Když na tiskové konferenci, na níž Jozef Chovanec hodnotil podzimní část sezony, padla otázka, s kým kromě Alexandra Prudnikova už nepočítá pro zimní přípravu, vypálil sparťanský trenér pohotovou odpověď. „Došek,“ zaznělo jediné jméno. Vytáhlý útočník Letenským v sezoně 2006/07 vystřílel double, avšak v roce 2009 neodehrál v rudém dresu ani minutu. Na jaře působil na hostování ve Škodě Xanthi, na podzim se Spartou pouze trénoval a dvakrát nastoupil za B-tým. Ačkoli mu smlouva končí až v červnu, jeho působení se zřejmě uzavře už v zimním přestupovém období. Spekuluje se o zájmu Slovácka, kde by se vysoký hrot sešel se svým někdejším ofenzivním parťákem Petrem Švancarou. Ať už skončí v Uherském Hradišti, nebo někde jinde, překážkou pravděpodobně může být jen jeho smlouva – Sparta je sice ochotná uvolnit ho zadarmo, avšak pod podmínkou, že nový zaměstnavatel převezme jeho kontrakt z Letné.
Slavia Praha, 32 let
Na jaře 2008 přišel do české ligy. Ne, nepřišel – Goce Toleski do ní vlétl jako uragán. Do branek soupeřů nasázel sedm gólů ve třinácti zápasech, navíc toho dosáhl v týmu Mostu, který na konci sezony sestoupil z posledního místa. Snad nikdo se nedivil, když po makedonském střelci okamžitě sáhla mistrovská Slavia, a vysvobodila ho tak z druholigové reality. Jenže její investice ve výši pět milionů korun se nevrátila. Toleski nastřílel pouhých šest gólů a nepomohlo mu ani hostování na jaře minulé sezony v Olomouci. Přitom díky reputaci, s níž do Edenu přicházel, získal nadprůměrnou smlouvu. „Levný nebyl. U nás sice nejsou v platech hráčů žádné velké diference, ale on byl v horní třetině. Jednání o smlouvě s ním nebylo jednoduché,“ přiznal v magazínu Hattrick slávistický ředitel Petr Doležal. Toleski na podzim skončil na transferlistině, a co se jeho působení u A-týmu týče, seděl jen jednou na lavičce náhradníků – při prohraném zápase s Olomoucí.
