FOTOGALERIE - Válečné pole. Takový pohled mohla nabídnout dakarská rally při jedné z úvodních etap. Kdo nejvíce trpí? Jednoznačně motocyklisté, kteří se lapají do argentinského písku. Navíc jejich málo chráněné tělo je otrokem nemilosrdné fyziky.
Letošní ročník nejtěžší dálkové soutěže poprvé zavítal do Argentiny. „Je to peklo. Tohle není Dakar, to je daleko těžší,“ psal na svých internetových stránkách Martin Macek, tovární jezdec yamahy. I on krutě spadl.
„Ve stokilometrové rychlosti jsem přepadl přes řidítka. Při pádu jsem si utrhl nehet na jedné ruce a na té druhé serval kůži. Ale to nic není.“
DÁLE ČTĚTE:
Dakar si vyžádal první oběť >>>
Mnohem hůř byli poznamenáni dva francouzští nováčci na motocyklech. Do smrti budou vědět, že jezdit po hrbolatých pampách s vyplazeným jazykem ve stylu českého skokana na lyžích Romana Koudelky nemělo cenu. Co přesně se stalo?
„Na druhém kilometru pondělní etapy jsem po skocích na motorce skousl zuby. Bohužel ne naprázdno. Měl jsem pak o dva centimetry kratší jazyk,“ postěžoval si Francouz Christian Califano. „Kdyby se Dakaru zúčastnili francouzští ragbisté, poznali by opravdovou bolest.“
Jenže o pár hodin dále poznal i druhý francouzský nováček, jak bolí zkrácení artikulačního svalu. Zároveň však Patrick Jacquemin odehnal skupinku místních nápadnic.
„Na určeném měřeném úseku jsem potkal pár argentinských krásek. Podávaly mi vodu a nazvaly mě El Frances,“ popsal situaci Jacquemin. „Jenže když spatřili můj nakousnutý jazyk, žádná už mě tak neoslovila.“
Počet zraněných a odstoupených na Dakaru každý den přebývá. Z celkových 530 posádek nastoupilo na start čtvrté etapy o šestaosmdesát závodníků méně. Navíc dva Britové leží už od prvního dne v nemocnici v Santo Rosa a lékaři je museli přivést do umělého spánku. „Ale v zásadě to není tak dramatické. Myslím, že je to běžný standard,“ telefonoval Sportu Martin Macík, pilot kamionu Liaz.
I on však musí neustále kličkovat mezi zapadlými motorkáři a čtyřkolkáři. „Může za to takzvaný fešfeš písek. Vypadá jak vápno, které je velmi měkké a hluboké. V Africe se vyskytovalo jen na pár místech, tady ho jsou plné duny. Mnoho závodníků se v něm utopilo a někteří se docela nepříjemně zranili.“
A jakým způsobem se z této pasti lze vydrápat? Recept zná český motocyklista z KM Racing týmu David Pabiška.
„Ti zkušení na to mají systém,“ říká endurový jezdec. „Pokud je motorka zapadlá do duny, musím ji opřít o koleno a dát plný plyn. Tím využiju osmdesát koní. Někteří odhrabávají stroj kolem, to je nejhorší. Totálně se tím vyždímají.“
Jen motocyklisté musí své závodní mašiny po pádu úmorně zvedat. A některé motorky váží i dvě stě kilo. „To mi ale problém nedělá. V minulém ročníku jsem jel osmdesát kilometrů na prázdné pneumatice a každých deset metrů jsem upadl. Slušně jsem si zaposiloval,“ popsal Pabiška
