Lyže jsem ještě nezkusil, přiznal Sýkora

Angažmá ve Švýcarsku si obecně hokejisté pochvalují. Co vy?
„Také musím říct jen samou chválu. Davos je nádherné město, je tu krásný zimák. O hokej je velký zájem. Napadají mě jen kladné věci. Jsem tu spokojený.“

Takže bylo snadné si zvyknout?
„Bylo. Opravdu hrozně těžko se dá najít něco záporného. Je tady prostě hezky…“

Po hokejové stránce je také vše ideální?
„Dá se říct. Rychle jsem se přizpůsobil. Že je švýcarská liga na vysoké úrovni, o tom nemá cenu mluvit. Potvrzuje to Liga mistrů i Spengler Cup. Podle mě je to soutěž podobná extralize, není tu zase tak jiný styl.“

Podle statistik vám i tady obránci soupeřů jen těžko stačí…
„Zrovna tohle by z mé strany mohlo být ještě trošku lepší. Jenže náš tým tady hraje něco malinko jiného. Jinak se svýma bodama jsem docela spokojený. Vždycky může být líp, ale nestěžuju si.“

V Pardubicích jste byl lídr týmu, teď jste musel trochu do ústraní, že?
„Je to tak. Zrovna Davos má opravdu čtyři vyrovnané pětky. Hodně hráčů má dost bodů. Sice nemáme nikoho na prvních místech bodování, ale pak jich máme deset kolem sebe na rozdíl třeba jen jednoho bodu. Je tu dost šikovných kluků. Snad šest nebo sedm od nás bylo i v nároďáku. Tady opravdu každá lajna rozhoduje zápasy. A to je podle mě dobře.“

Bylo těžké přijmout skromnější roli, než na jakou jste byl zvyklý?
„Tohle mi nikdy nevadilo. Jeden hráč v týmu nezmůže nikdy nikde nic. Já jsem jedině rád, že tu je silné mužstvo jako celek. Díky tomu se pohybujeme nahoře v tabulce a je šance na to, že se dá udělat dobrej výsledek.“

Bude se vám odsud po sezoně chtít zpátky do Pardubic?
„Mám tam platnou smlouvu, takže mi nic jinýho nezbyde. Ale takhle nad tím ani nepřemýšlím. Pardubice mám rád, rád tam hraju. Teď jsem prostě tady a příští rok mám smlouvu tam. Je to ještě daleko, ale mělo by to tak být.“

Je ve hře i varianta, že byste zůstal v zahraničí?
„Stát se může cokoliv. Smlouvy nějaké setrvání určitě umožňují, je to na jednání klubů. Bude se to řešit až po sezoně.“

Zrovna vám člověk věří, že návrat do Pardubic jako tamní srdcař vezmete v pohodě...
(kýve) „Já mám Pardubice rád. Narodil jsem se tam, je to můj oblíbený klub a jeden z nejlepších v republice.“

Přesto, v létě jste po letech doma změnu přivítal.
„Je to možná jen můj názor, ale podle mě by si každej hokejista měl zkusit aspoň na chvilku něco jinýho. Trošku změnit stereotyp. Myslím, že to každýmu pomůže. Za sebe můžu říct, že je jedině dobře jednou za čas vystřídat klub. Ale je mi jasné, že každý je jiný a vyhovuje mu něco jinýho.“

Cítíte, že vám nové prostředí prospělo?
„Jo. Člověk tu přijde na jiný myšlenky, zkusí si jinej hokej, trošku si vyčistí hlavu.“

Jak se vám v Davosu žije?
„Je to tady trošičku složitější. Docela dost se cestuje, na každej zápas je to poměrně daleko. I když to vypadá, že Švýcarsko je malá země, tak se všude dojíždí. Do Ženevy třeba jedeme šest hodin. Chvíli trvá, než se dostaneme dolů na dálnici... Ale v tomhle je asi výjimečný jen Davos, který leží takhle nahoře. Když tady nasněží, fakt není legrace sjet.“

Zažil jste už, že byste se vůbec nedostali z města?
„Ještě ne. Zase až tak krajní případ tady moc běžný není. Jsou tu zvyklí. Když nasněží, buď se jede dřív, nebo místní vědí, kudy to objet. Znají všechny cesty, vždycky to někudy jde. A hlavně, na sníh jsou tady připravení, už od noci vždycky jezdí rolby a frézy. Cesty bývají opravdu dobře upravené.“
Máte s sebou ve Švýcarsku psy?
„Ne, zůstali v Pardubicích.“

Nestýská se vám po nich?
„Trochu určitě jo, ale jsem tu šest měsíců, to není dlouhá doba. Tady bych je ani mít nemohl. Fakt se pořád jen cestuje na zápasy, neměl bych na ně čas.“

Jak jste si zvykal na řidší vzduch?
„Určitě to je malinko jiný, jsme v šestnácti stech metrech nad mořem. Ale já jsem měl těžší začátek kvůli něčemu jinému, dělali mi totiž zákrok na kotníku. Celý srpen jsem nemohl dělat vůbec nic. Musel jsem pak nahnat fyzičku. Moc mi ale pomohl trenér. Chodil se mnou trénovat i po tréninkách, i díky němu jsem se do toho dostal.“

Dříve jste se také hodně trápil s bolavými zády. Ta už jsou v pohodě?
„V Česku mi pomohli pan Jedlička a pan doktor Vanáč. Naordinovali mi cviky, které pořád dělám. Snažím se na tom pracovat. Zase to musím zaklepat. (opět si klepe na hlavu) Záda se opravdu zlepšila. Nechci říkat, že jsem s tím dlouho neměl žádný problémy, ale je to určitě lepší.“

Vy musíte mít hlavu hodně omlácenou, jak si na ni pořád klepete...
(rozesměje se) „Ne, tak o takových věcech se nemá moc mluvit. Ale pokrok tady opravdu je.“

Už jste v Davosu vytáhl lyže?
„Ještě ne. Nebyl na to čas a navíc jsem dost dlouho nelyžoval, tak z toho mám malinko respekt. Tolik si nevěřím.“ (směje se)

Pravda, sjezdovky tady jsou docela strmé.
„Není to žádná sranda. Byl jsem se už podívat i přímo nahoře. Já začínám tím, že se chodím koukat.“

A dopracujete se i k tomu, že lyže přece jen obujete?
„To nevím...“

Ještě by mě zajímali místní fanoušci. Atmosféra během Spengler Cupu je totiž výtečná. Jak to vypadá v lize?
„Také parádní. Ale ne úplně taková, protože Davos bývá v září, říjnu a listopadu poloprázdný. Přímo tady žije málo lidí a když ještě napadne hodně sněhu, není jednoduché se sem nahoru dostat. Takže chodí opravdu jen místní, nějaké čtyři tisíce. Až potom v prosinci a lednu je město narvané, v hotelích není snad jediný volný pokoj. A Spengler Cup je specifi cký, je vyprodaný už od září.“

Jsou lepší fandové Pardubic, nebo Davosu?
„To se hrozně blbě hodnotí. Pardubice mají nejlepší fanoušky, co jsem kdy zažil. Poslední roky chodí furt stejně, i když se vyhrává, nebo i když jsme třeba v poslední sezoně nehráli to, co si každý představoval. Pořád byla návštěvnost kolem sedmi osmi tisíc. To je parádní na celou Evropu. Musím ale říct, že tady mají lidi hokej rádi taky.“

A zní vám hezky hromové vyvolávání vašeho jména, když dáte gól?
(usmívá se) „Oni řvou každý jméno. To tady k tomu patří...“