Borovička: Šírla jsme vytáhli z béčka Sparty

Necid se musí rvát jako Šírl
„Advocaat si přál, abych ještě rok zůstal,“ říká Vladimír Borovička o prodloužení mise v Zenitu.

Kdy jste musel vánoční svátky strávit daleko od domova?
„Bylo to hned v prvním roce angažmá v Petrohradě. Přijeli jsme tam jedenadvacátého prosince a pamatuji se, jak jsem na Štědrý den seděl sám ve čtrnáctém patře hotelu. Venku minus pětadvacet stupňů, v pokoji jen já... Hrozné Vánoce. Navíc ten hotel nebyl zrovna dvakrát dobrý. Profukovalo to tam.“

Manželku jste nechal v Praze?
„Nešlo to jinak. Bohužel. Já jsem v pátek dostal místo v Petrohradě a ji v pondělí zvolili starostkou v Průhonicích. Už se s tím nedalo nic dělat. Ale dá se to zvládnout. Dostanu se teď často domů a manželka zase jezdí za mnou.“

Jak jste si zvykl na život v Rusku?
„Velice dobře. Když jsem šel po vojně do Banské Bystrice, hodně lidí mi říkalo: Na Slovensku to budeš mít složité. Jenže ono to není o tom, že člověk jde mezi Slováky nebo Rusy, ale o tom, jak se chováte. Pokud normálně, tak vás všude přijmou. A v Petrohradu se žije příjemně. Třeba návštěvy divadel mi manželka závidí. Mezi ruskými přáteli, kterých je asi šest, mám i jednoho houslistu z tamní filharmonie.“

Kde jste se potkali?
„V letadle. Přišel si pro můj autogram. Měl pod paždí housle, a tak jsem se zeptal, kde hraje. Odpověděl, že je prvním houslistou ve filharmonickém orchestru. Od té doby se přátelíme.“

Jste tedy populární osobnost?
„Tohle neřeším. Víte, jak je popularita ve fotbale proměnlivá. Proto jsem se naučil házet vítězství i neúspěchy za hlavu. Dívám se dopředu.“

To znamená?
„Uvažoval jsem o tom, že bych se vrátil domů. Ale přišel za mnou Advocaat, že by si přál, abych ještě rok zůstal. Tak jsem prodloužil smlouvu.“

To s vámi musí být spokojený.
„Asi jo.“

Advocaat má přitom ve vaší domovině pověst arogantního „Napoleona“, který nemá v lásce Čechy. Ví o této nálepce?
„Neví o tom vůbec nic. Ale kdyby neměl rád Čechy, Šírl by v Petrohradu skončil. Jenže bylo to přesně opačně. Radek se mu zalíbil, začal na něm hodně pracovat a ohromně mu pomohl. Radek pod ním udělal obrovský výkonnostní krok kupředu.“

Zdá se, že i lidsky vyspěl. Je to tak?
„Určitě trošku zmoudřel. Dělá pro fotbal naprosto všechno. Však také věděl, že má jen dvě možnosti. Buď se chytne, nebo skončí. Občas mu přesto připomenu, aby si vzpomněl na to, kde byl, když jsme mu s Vlastou Petrželou volali, že ho chceme do Petrohradu.“

Zenit • Foto AFP

A kde byl?
„Ve sparťanském béčku.“

Zato nyní je z něj reprezentant a také nejlepší levý bek minulého ročníku ruské nejvyšší soutěže.
„To je velice dobré ocenění. Ale Radek si ho zaslouží. Podával stabilně velmi dobré výkony.“

Jaký je vlastně Advocaat trenér?
„Připomíná mi Pospíchala, ale je lidštější. On sám měl zase blízko k Ježkovi, který ho trénoval v Haagu. Když jsme se jednou o této jeho životní kapitole bavili, říkal: Ježek mě dusil, bylo to pod ním hrozné, protože byl velice přísný. Ale ty dva roky, co jsem pod ním strávil, jsme hráli nejlepší fotbal.“

Proč si ho spíš spojujete s Pospíchalem?
„Advocaat je také autoritativní trenér a ani on nemá rád hodné hráče. Zastává názor: Hráč, který je hodný, není na hřišti dobrý.“

Jak rovná „nehodné hráče“?
„Jednoduše. Hráč je pod smlouvou a pokud se nepřizpůsobí požadavkům, nehraje. A pro hráče v Rusku už fotbal není jen zábava, ale také možnost vydělat si velké peníze. To si dobře uvědomují.“

Kolik v Petrohradu obecně tratí ten, kdo neseká latinu a vysedává na lavičce nebo na tribuně?
„Advocaat zavedl v klubu jednu věc, za kterou ho musí hráči milovat. Všech osmnáct fotbalistů, které nominuje k utkání, bere stoprocentní prémie. Ukazuje tím, že si všech nominovaných váží stejně, a vymýtil tím i nevraživost, která bývá mezi lavičkou a základní jedenáctkou. Zároveň to je dobrý motivační faktor. Kádr totiž čítá čtyřiadvacet hráčů a všichni se snaží, aby se vešli do té osmnáctky.“
V Advocaatově týmu pracujete jako pozorovatel. Čemu se konkrétně věnujete?
„Sleduji veškeré soupeře Petrohradu a také pozoruji hráče, kteří jsou vytipovaní na různé pozice v mužstvu.“

Kolikrát vidíte protivníky na vlastní oči?
„Záleží na času. Třeba teď budeme hrát ve druhé fázi Poháru UEFA se Stuttgartem, který do utkání s námi absolvuje pět zápasů. Takže já uvidím naživo určitě dva a Advocaat jeden.“

Dá někdy Advocaat vyloženě na vaši radu?
„Já to ani nechci! Odevzdám mu, co mám za úkol a tím to končí. Vlastně ne tak docela, protože po mně chce, abych mu sdělil vlastní postřehy. A pak se o nich bavíme. V tomhle je hodně liberální trenér.“

Která pozorovací mise pro vás byla v minulém ročníku Pohár UEFA, jehož se Petrohrad stal vítězem, nejnáročnější? Respektive: kdo měl pro vás punc nejnečitelnějšího soka?
„Villarreal. Ale obecně všechna španělská mužstva jsou dost nečitelná.“

A naopak?
„Glasgow Rangers. Pokaždé hráli na nula nula a na penalty. Však jsem také v předstihu říkal: Pokud přejdeme přes Bayern Mnichov a narazíme ve finále na Glasgow, musíme vyhrát.“

Pojďme k druhé části vaší práce a sice k pozorování případných posil. O jak důkladnou proceduru se jedná?
„O moc. Hráči se sledují dlouhodobě a několika lidmi. Výběr je opravdu přísný. Riziko náhodného nákupu za tak velké peníze si nikdo nevezme na triko.“

V tuzemsku se nyní často skloňuje stěhování nadějného útočníka Necida ze Slavie do CSKA Moskva. Co o tomto transferu soudíte vy coby znalec ruského prostředí?
„Necid to nebude mít jednoduché. Bude se muset rvát. Klidně se může stát, že zpočátku nebude hrát. Třeba i půl roku. Nesmí rezignovat, ale musí bojovat a získat si respekt v týmu tím, jak bude hrát a pracovat. Jako to dokázal Radek Šírl. Věděli jsme, už když jsme ho přiváděli do Petrohradu, že je bojovník a dříč, a on to potvrdil.“

Co plánujete za rok?
„Chci se vrátit k trénování. Zkušeností z ruské ligy mám dost.“

Nemůžu se vás nezeptat ještě na jednoho trenéra, neboť jste s ním prožil na lavičce řadu let. Tím je Vlastimil Petržela, jenž se momentálně léčí ze závislosti na gamblerství. Jste s ním v kontaktu?
„Když jsem se to dozvěděl, volal jsem Vlastovu manželku Zuzanu. Ta mi řekla, že není možné s ním mluvit. Přeji mu, aby se z toho dostal a všechno zvládl. Nebude to jednoduché, ale život je dlouhý a Vlasta je bojovník. Dál bych to nechtěl rozebírat.“