AKTUALIZOVÁNO - Rok 2008 jako by si zasedl na české tvořivé záložníky. Už v lednu se zranil Tomáš Rosický a v létě se k němu přidal Marek Matějovský. Záložník druholigového Readingu má víc štěstí, je zpátky ve hře.
I když... Po návratu dostává příležitost sporadicky. A tak čeká.
Časy, kdy patřil do základní sestavy, připomíná jen zarámovaná fotografie z časopisu Match v obývacím pokoji jeho útulného domu na kraji Readingu.
PŘEČTĚTE SI:
Matějovský hrál konečně za Reading
Matějovský po návratu zářil
Matějovský: Za pár týdnů bych měl hrát
Matějovský si poranil vazy v kotníku
Zmiňovaný magazín vyhlásil jeho spektakulární trefu proti Liverpoolu za gól měsíce března. Bývalý záložník Mladé Boleslavi porazil v hlasování i Cristiana Ronalda. Teď má však český reprezentant jiné starosti. Bojuje o přízeň trenéra Steveho Coppella.
Už jste měsíc zdravý, ale začínáte jen jako náhradník a v posledních dvou utkáních jste neodehrál ani minutu. Proč?
„Je to dáno tím, že se mužstvu daří a trenér Coppell nemá důvod něco měnit. Možná se trošičku bojí, abych si to zranění zase neobnovil, protože v létě si mysleli, že byl můj návrat uspěchaný. Možná chce, aby mě nejdřív zocelily tréninky a zápasy za rezervu. Já bych samozřejmě chtěl hrát za áčko.“
Kdo nastupuje ve středu zálohy místo vás?
„Je tam Harper, což je ikona klubu, působí tady snad už osm let. Pro lidi v klubu i fanoušky je to číslo jedna. V úvodu angažmá jsem začínal právě s ním. Vedle něj teď nastupuje Kaliffa Cissé, reprezentant Mali.“
Jste kvůli současné situaci naštvaný?
„Jestliže nejdu do zápasu ani na minutu, tak naštvaný jsem. Ale nemůžu se zlobit na trenéra za to, že nemění úspěšný tým. Já ho prostě musím přesvědčit."
| CO ŘÍKÁ O... |
| NÁVRATU DO PREMIER LEAGUE. „Věřím, že to zvládneme. Nad tím, že bychom se nevrátili, vůbec neuvažuju. Hrajeme dobře, máme úspěšnou šňůru, většinu soupeřů přehráváme.“ (Reading je momentálně 3., přímo postupují první dva celky, týmy z 3. až 6. místa jdou do baráže). FAVORITECH NA POSTUP. „Je to zvláštní, tabulku vede Wolverhampton, kde jsme vyhráli 3:0. I Ruda Skácel, který hraje za Southampton, mi říkal, že předvádíme mnohem lepší fotbal. Uvidíme, jak to dopadne, soutěž je strašně dlouhá. Máme za sebou 20 zápasů a ještě nejsme ani v půlce.“ TVRDOSTI CHAMPIONSHIP. „Taky mi spousta lidí po sestupu říkala, že mě teď čeká masakr, že se to tady kope hlava nehlava. Ale není to tak strašné. Brutálních a zákeřných faulů jsem moc neviděl. Navíc my v Readingu hrajeme docela pěkný fotbal po zemi.“ |
Když to zlehčím, tak byste si vlastně měl přát, aby Reading někde klopýtl, protože jinak se bude váš návrat do základu dál odkládat. Není to trochu paradoxní?
„Paradoxní to je. Jsem rád, že hrajeme na špici a bojujeme o návrat do ligy, ale chci hrát.“
Současná situace asi jen podtrhuje smolný rok, který jste prožil. V květnu sestup s Readingem z Premier League, na evropském šampionátu jste si přetrhl vazy v kotníku, a když jste se uzdravil, přišlo další zranění. A teď lavička náhradníků...
„Jsou to zkušenosti, které mě můžou posílit a zdravě naštvat. První zranění bylo těžké, ale dokázal jsem se vrátit už na první zápas v sezoně. A hrál jsem v základní sestavě. Jenže hned v tom utkání to ruplo znovu. Zase jsem musel jen rehabilitovat, posilovat a chodit běhat do bazénu. Bylo to těžké na psychiku.“
V jednu chvíli to v průběhu září vypadalo, že budete hrát. Proč se návrat odložil?
„Kotník vypadal dobře, nebolel mě a já všechny přesvědčoval, aby mě už pustili na hřiště. Jenže specialista v Londýně našel na rezonanci problém s chrupavkou a řekl mi: Teď bys sice mohl hrát, ale pak by tě čekala operace a čtyři měsíce mimo hru. Tak jsem raději vydržel.“
Teď už jste zdravotně v pořádku, jenže nehrajete. Jak to snášíte?
„Nejsem ukřivděný, ale pokud by to mělo trvat třeba další dva měsíce, tak je něco špatně.“
Znamená to, že byste na konci lednového termínu přemýšlel o změně?
„To je předčasné. Mým cílem je prosadit se v Readingu. Momentálně nic jiného v hlavě nemám.“
Neskrýváte, že vás současná situace rozhodně netěší a býváte občas naštvaný. Poznají to na vás i doma?
„Jednou za čas určitě, protože ono se to nedá jen tak hodit za hlavu. Ale doma na nikoho nebručím. Spíš si pak třeba říkám, jak se asi musí cítit Rosa, když nehraje už skoro rok.“
Zkoušel jste se vžít do jeho kůže? I když to pro vás muselo být dlouhé, strávil jste mimo fotbal jen třetinu toho, co on.
„Jednou za času mu aspoň napíšu nebo zavolám, pro něj to musí být strašně těžké. Když jsem byl mimo já, trápil jsem se, ale pro něj to musí být mnohem složitější. Ovšem on je velká osobnost, snad se s tím vyrovná. Zvládne to.“
Odpovídá vám na zprávy?
„Ozval jsem se mu v létě, kdy to vypadalo, že by se mohl vrátit i na zářijovou kvalifi kaci. On odpověděl, že tak dobře to zase nevypadá. Bavili jsme se o tom, kdo z nás naskočí dříve, a on říkal, že to určitě budu já. Chci mu popřát hodně štěstí, protože rok bez fotbalu je šílená doba. Já si to vážně nedokážu představit. Mám bráchu, který hraje taky fotbal. Už dvakrát byl na operaci křížového vazu. Říkal jsem mu, že nechápu, jak to mohl vydržet. On mě utěšoval, že kotník není tak složitý jako koleno a že se brzy vrátím.“
Když s Tomášem Rosickým komunikujete, cítíte u něj splín, nebo naději?
„Občas to proloží fórkama, ale do zpěvu mu není. Jak říkám, já bych v takové situaci nedokázal být nad věcí.“
Reprezentaci osudově chybí tvořivý střední záložník, dva nejlepší jsou zranění. Jak vnímáte názor, že bez Rosického a Matějovského je národní tým slabší? Zahřeje vás to, když vás berou takřka jako spasitele?
„Já tohle nemám moc rád. Díval jsem se na televizi, myslím, že hrála Slavia, a pan Karoch ve studiu povídal: Řekněme si to na rovinu, nikdo nejsme nenahraditelný. V případě Rosy to neplatí, on je v Česku nejlepší hráč na své pozici, se svým přínosem pro mužstvo je opravdu nenahraditelný. Já se určitě nevidím jako spasitel. Nedávno jsem četl článek, ve kterém o mně pan Jarolím říká, že jsem pro něj ve fotbale ještě nic nedokázal. Určitě se nevidím v takovém světle, že bych měl být ten, kdo by přišel a spasil národní tým.“
A jsou podle vás blíž realitě Jarolímova slova, nebo třeba názor reprezentačního trenéra Rady, který vás postrádá?
„Rád bych hrál za reprezentaci a věřím, že na to mám. Ale opakuji, nechci se stavět do role spasitele. Nebudu vykřikovat, že se nedaří, protože tam já nejsem. To není můj styl.“
Čekáte, že na únorový zápas do Maroka s reprezentací odletíte?
„K tomu se nijak neupínám. Nejdřív musím začít hrát v Readingu. Za pár dní mi bude sedmadvacet, tohle by měly být moje nejlepší roky. Chtěl bych se v nich prosadit, ne je prosedět na lavičce.“
