Pavel Novotný
26. listopadu 2008 • 22:30

Francie kráčí do tenisového ráje

TOP VIDEA
Od smutné fotky ke slovenskému snu: Česko je pragmatičtější, říká Smetana
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
VŠECHNA VIDEA ZDE

VIDEO, FOTOGALERIE - Čtrnáct. Přesně tolik tenistů se zkratkou FRA za jménem najdete, podíváte-li do první stovky nejlepší tenistů planety. Armádu země galského kohouta vede na šestém místě Jo-Wilfried Tsonga.



Aby se třiadvacetiletý rodák z Le Mans necítil v elitní tenisové společnosti osamocen, jistí mu na sedmém místě záda jeho o rok starší krajan Gilles Simon. A to zdaleka není všechno.

Obě dvě hvězdy současného tenisu, kterým momentálně patří šestá, respektive sedmá pozice, tak patří do absolutní světové elity nejlepších deseti hráčů planety Země. Tuto situaci zažívá Francie poprvé od roku 1986, kdy se mezi bílými lajnami proháněli Noah, který byl čtvrtým hráčem světa a šestý Leconte.




Nové hvězdy země galského kohouta


Třiadvacetiletý Tsonga si připsal své první turnajové vítězství série Masters v Paříži, ale více se vzpomíná na jeho senzační výkony v prvním grandslamovém turnaji roku v australském Malbourne.

Do té doby nepříliš známý tenista poslal balit kufry elitu bílého sportu a hráče světové desítky Andyho Murrayho, krajana Richarda Gasqueta či současnou světovou jedničku Rafaela Nadala. Zastavit rozjetého Francouze se podařilo až Novaku Djokovičovi, který si díky finálovému vítězství 3:1 na sety připsal svůj první grandslamový titul.

Že na finálovou porážku Tsonga nezapomněl, pochopil srbský tenista o devět měsíců později, kdy Francouzovi podlehl ve finálovém utkání Turnaje mistrů v Bangkoku. Pomsta byla dokonána.

Totální průvan v elitě mužského tenisu předvedl i Gilles Simon, který si v právě skončeném ročníku přispal tři turnajová vítězství. Na antuce triumfoval v Casablance a v Bukurešti, na tvrdém povrchu nenašel přemožitele v Indianapolis.

Aby se vyrovnal svému krajanovi, přispal si rodák z Nice i finálovou účast z turnaje série Masters v Madridu, kde podlehl až Britu Murraymu. Od tohoto momentu se zařadil po bok nejlepších deseti tenistů světa. Co je ale pro mladého Francouze možná ještě významnější, je skutečnost, že jako jediný v letošním roce porazil fenomenální trio - Nadal, Federer, Djokovič.

Souboj hvězd: Tsonga - Nadal



Hráčská základna? Žádný problém

Že by tímto výčet turnajových úspěchů Francie končil? Ani náhodou! Za hvězdnou dvojicí číhá další více než silná záloha země galského kohouta.
Čtyřicátou pozici žebříčku v současnosti okupuje Michael Llodra, o dvanáct míst níže je Fabrice Santoro.

Osmadvacetiletý Llodra se na rozdíl od svých krajanů může pyšnit primátem jediného hráče, který se radoval z turnajového titulu jak ve dvouhře, když uspěl v Adelaide a Rotterdamu, tak ve čtyřhře (Las Vegas, Méty, Lyon).

Šestatřicetiletý Santoro si pro změnu může přivlastnit primát, kterého by se s největší pravděpodobností rád vzdal. Je totiž nejstarším hráčem v první světové stovce světového žebříčku. Přesto ukázal svoji kvality i v letošním roce, kdy si skvěle poradil s travnatým turnajem v Newportu, kde se radoval z celkového vítězství.


Budoucnost je zajištěná

A jdeme dál. Z pohledu budoucnosti francouzského tenisu se fanoušek galského kohouta může mnohem více těšit na výkony dvaadvacetiletého Gaela Monfilse, kterého najde na čtrnáctém místě světového žebříčku.

V letošním roce si Monfils stačil připsat svojí první semifinálovou grandslamovou účast na turnaji v Paříži, kdy jeho spanilou jízdu utnul až Federer. Přesto, že rodák z Paříže vynechal úvodní dva měsíce sezony kvůli zraněnému kolenu, stačil zvítězit v 30 zápasech. V říjnu se prokousal až do finále turnaje ve Vídni, kde podlehl Petzscherovi.

Ústup z absolutního výsluní naopak zaznamenali Richard Gasquet a Paul-Henri Mathieu, kteří byli nejlepšími hráči Francie na konce sezony 2007. O rok později najdeme jejich jména na 24. respektive 32. pozici žebříčku.

Pro úplnost: Na 43. místě objevíme Juliena Benneteau, 54. je Marc Gicquela, 59. Florent Serra, 71. Nicolas Devilder, 73. Jeremy Chardy, 97. Arnaud Clement a 98. příčku si vyhradil Nicolas Mahut. Jednadvacetileý Jeremy Chardy je také jediným novým francouzským hráčem, který se mezi stovku vyvolených dostal.

Na vrchol chybí krůček

Navzdory tradičně silné základně čekají Francouzi na svého mužského grandslamového vítěze od roku 1983, kdy na domácím Roland Garros triumfoval Yannick Noah.

Stejný počet tenistů mezi nejlepší stovkou najdeme i u vítěze letošního ročníku Davisova poháru - týmu Španělska. Obě země tak společně s přehledem kralují státům s největším počtem hráčů v top 100. Na třetím místě je poražený daviscupový finálový soupeř Španělů - tým Argentiny, která může vybírat z devíti borců.

V elitní stovce má aspoň jednoho svého zástupce 29 zemí, Česká republika může "vybírat" ze čtveřice Berdych, Štěpánek, Hernych a Minář. V žebříčku tak zaujímá současné osmé místo. Nezbývá než věřit, že se na českých tenisových kurtech narodí více nových hvězdiček, které by rozšířily prořídlé pole našich tenistů mezi světovou elitou.

Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud