AKTUALIZOVÁNO - Na začátku minulé sezony byl hráčem druholigové Příbrami a uvažoval, že svou kariéru skončí. Pak jej narychlo koupil ostravský Baník, protože se mu zranil špílmachr Lukeš. A Rudolf Otepka svou šanci chytil.
Dostal se do skvělé formy a také díky němu se Baníku v lize daří. A Otepka? Momentálně vede soutěž deníku Sport o krále ligových trávníků.
Co se vám vybaví, když se řekne „druhý dech" nebo „druhá míza"?
„Chápu, na co narážíte. Ale myslím si, že to není můj případ. Nemyslím si, že bych v Baníku chytil druhý dech. Jenom mě to tady zase pořádně chytlo. Začalo mě to zase po dlouhé době bavit. V Příbrami už jsem trochu ztrácel motivaci. Byl jsem v pozici, že každý očekával, co udělám. Šli jsme na zápas a všichni čekali, co udělám já."
To vám vadilo?
„Už mě to trochu unavovalo, hlavně po psychické stránce. A k tomu jsme sestoupili do druhé ligy. Měl jsem černé myšlenky, že s hraním skončím a začnu se věnovat mládeži. Takovou dohodu jsem ostatně s Jardou Starkou měl a už jsem s tím vlastně v Příbrami začínal. Pak jsem ale dostal šanci odejít do Ostravy. A tady je silné mužstvo, odpovědnost je tady rozložená na všech jedenáct hráčů plus další tři, kteří vystřídají. Jak jsem řekl, začalo mě to hrozně bavit."
Máte pocit, že prožíváte nejšťastnější období ve své kariéře?
„Prožívám období, které patří mezi ta nejšťastnější. V Drnovicích i v Příbrami jsem taky zažil krásné časy. Moc nechybělo a s Příbramí jsme mohli hrát předkolo Ligy mistrů. Zahrál jsem si ale Pohár UEFA. Tady v Baníku je rozdíl v zájmu fanoušků. Příbram je malý provinční klub, Ostrava má tři sta tisíc obyvatel a všichni fandí Baníku. Tady je fakt radost hrát."
Přestože jste jednou měl možnost odejít do zahraničí, neudělal jste to. Váš přestup do Slavie byl na spadnutí, ale neuskutečnil se. Je pro vás angažmá v Baníku jakýmsi zadostiučiněním, nebo ve vás zůstává hořkost, že jste v kariéře mohl dosáhnout ještě na vyšší mety?
„Někde vzadu v hlavě mám, že jsem možná mohl dokázat něco v zahraničí. Ale já věřím, že se mi ještě nějaký přestup podaří. Že si ještě venku zahraju. Po těch dvou letech v Baníku by to bylo optimální. Pokud nějaká nabídka bude."
Znamená to, že tato sezona v Baníku je vaší poslední?
„To neříkám. Ale smlouva mi v létě skončí. Je pravda, že kdybychom skončili do třetího místa, nebo ještě výše, odcházelo by se mi těžko. Kdybychom třeba mohli hrát s Baníkem předkolo Ligy mistrů, což byl vždycky můj sen. Ale je mi pětatřicet let, příští rok budu ještě o rok starší a kdyby ta možnost byla, měl bych ji ještě využít. Je to přece jenom šance finančně se zajistit."
Máte nějaké nabídky?
„Něco jsem zaslechl, ale o tom nechci ani mluvit, ani na to nechci myslet. Jednak jsem v Baníku a ještě jsme nedohráli ani podzim. A zadruhé, už jsem mockrát zažil, že jsem slyšel o všelijakých zajímavých nabídkách a nakonec jsem vlastně nikam nepřestoupil. Teď si tím hlavu nelámu, v Baníku jsem spokojený. Až na konci jara se rozhodnu, co bude dál."
Dostal jste se do takové formy, že se začalo spekulovat také o tom, zda byste při současném akutním nedostatku kreativních záložníků nebyl v současné době prospěšný české reprezentaci. Co takovým názorům říkáte?
„Já nevím. Něco takového jsem v novinách četl, ale vážně nevím. Potěšilo by mě to, to jistě ano. Někteří fanoušci po tom volají, já bych se tam třeba dostal, ale taky by mi to nemuselo vyjít."
To si myslíte?
„Mohlo by se to stát. Věřím, že bych se s tím vypořádal, ale dopředu to nevím a vyzkoušené to nemám. Kdyby stejná situace nastala před sedmi lety a mně by bylo dvacet osm, asi bych byl zklamaný, že tam nejsem. Ale teď ne. Nikdy jsem v nároďáku nebyl, ani v jednadvacítce, takže by to bylo něco krásného, ale mám už svůj věk a reprezentace si musí hledat perspektivnější hráče. A myslím si, že takové hráče máme.“
Přiznejte, ani na chvíli jste během podzimu tajně nezadoufal, že byste se do národního týmu mohl v době, kdy reprezentaci hráč vašeho typu chybí, přece jen podívat?
„Dobrá, úplně někde v koutku jsem si říkal, že by bylo hezké, kdybych si třeba teď proti San Marinu za reprezentaci zahrál. Jenže San Marino hrálo proti našim něco podobného, jako před týdnem České Budějovice u nás na Bazalech. A my jsme se s tím nevyrovnali, gól jsme nedali, zatímco nároďák to v San Marinu dokázal a tři góly vstřelil. Tím jasně ukázal, že svou sílu má.“
Veřejnost totiž možná neví, že před dvojzápasem s Polskem a Slovinskem vás trenér Rada nominoval mezi náhradníky. Takže jste byl blízko...
„Byl, no. Kluci v kabině si ze mě dělali legraci, nalepili mi v kabině na skřínku „Už je to tady!“ a vylepili tam celou tu nominačku. Potěšilo mě to, to ano, ale nikdo o tom nevěděl, takže jsem byl ušetřen toho, aby se mě na to někdo ptal a já abych musel vysvětlovat, co si o tom myslím.“
Byla řeč o tom, že jste navzdory vašim kvalitám nikdy nehrál v zahraničí. A teď působíte v Baníku vedle řady hráčů, kteří už takové angažmá mají za sebou. Netrápí vás kvůli tomu pocit určitého komplexu?
„Ne. To mě nenapadlo ani na vteřinu. Vůbec nikdy. Odehrál jsem tady nějakých tři sta třicet zápasů, to každý nedokázal. Mám na co být hrdý. Necítím se vedle těch kluků, kteří venku hráli, nějak hůř.“
Zkusím to z jiné strany. Jaké to pro vás je, když do Baníku přijde třeba Tomáš Galásek, který hrál kromě jiného v Ajaxu Amsterdam, dlouhá léta v reprezentaci a je při tom skoro stejně starý jako vy. Vzhlížíte k němu?
„Tomáš Galásek je starší. (usmívá se). A on hrál v Ajaxu? Vidíte, kdo by to byl do něj řekl (směje se). Ale to tam napište nějak opatrně. K tomu, na co jste se ptal, já už to zažil třeba v Drnovicích. Tam s námi hrál Míra Kadlec, který předtím dlouho působil v bundeslize a něco tam taky dokázal. S Galasem jsme teď spolu v Baníku, patříme mezi nejstarší hráče, zodpovědnost na nás leží více než na těch mladých a je jedno, jestli on hrál v Ajaxu a já v Příbrami. To jde úplně stranou. I když na druhou stranu musím uznat, že on měl odvahu jít si za svým, odešel do zahraničí a něco tam opravdu dokázal. To člověk uznat musí.“
Netrápí vás někdy, že jste ve své kariéře vlastně nikdy nic nevyhrál?
„Jak to, že ne? Jednou jsme vyhráli v rámci přípravy halový turnaj v Německu, jak to, že to nevíte? (směje se). Máte pravdu, na tohle občas myslím. Hraju dlouho, ale nikdy jsem nic velkého nevyhrál. Na druhou stranu zažil jsem toho hodně. Určitě by se našlo v lize dost hráčů, kteří mají třeba i titul, ale na hřišti byli třeba jen pětkrát. Ale vyhrát bych něco chtěl a teď v Baníku by se nám to mohlo podařit. Titul, nebo domácí pohár.“
Myslíte třeba někdy i na to, že kdybyste vždy dával fotbalu maximum, nějaká velká vítězství byste dnes už na svém kontě měl?
„Možná ano. Netajím se tím, že bývaly časy, kdy jsem opravdu nebyl svatý. Měl jsem taky své mouchy. Bylo období, třeba v Příbrami, kdy jsem fotbalu mimo hřiště nedával to, co se mu dávat mělo.“
To Jaroslavu Starkovi, majiteli příbramského klubu, nevadilo?
„Jemu bylo jedno, co si kdo dělá mimo hřiště. Pro něj bylo důležité, co se na trávníku udá během zápasu. On samozřejmě moje mouchy znal. Ale to jsem nebyl jenom já, Příbramí prošla hrozná spousta hráčů, kteří v českém fotbale něco znamenali. A Jarda Starka vždycky říkal, že radši má v mužstvu nějakého rebela, který ale bude na hřišti vidět, než hodného kluka, který se na hřišti ztratí. A já si myslím, že i tohle k fotbalu patří.“
Máte představu, co budete dělat, až s fotbalem skončíte?
„Rád bych se zase vrátil do Příbrami a pracoval tam u mládeže.“
Řekl jste, že už jste s touto praxí v Příbrami začal. Nepřišel jste přestupem do Ostravy o možnost v této práci v Příbrami někdy pokračovat?
„Doufám, že ne. Vždycky když spolu s Jardou debatujeme, dává mi najevo, že chce, abych se vrátil. On by dokonce chtěl, abych se vrátil teď hned.“
Ještě jako hráč do Příbrami?
„Ano. A já nikdy neříkám nikdy. On mi pomohl v životě moc, já bych mu to taky chtěl vrátit. I když teď tam má jinou hvězdu, rozstřílel se mu Dan Huňa, takže na mě v této chvíli asi přece jen tolik spěchat nebude.“
Voláte si spolu často?
„Hodně často.“
Kdo komu častěji?
„Musím přiznat, že Jarda je v tom pilnější. Kolikrát mi vynadá za to, že mu nezavolám, že na něj kašlu. Já mu ale říkám, že když mu volám já, nebere mi to. A když mi pak volá on, já to zvednu a vynadá mi, že já mu nevolám. Když mám cestu do Příbrami, zavoláme si nebo se sejdeme, dáme si kafe a kecáme.“
Sledujete i jeho osudy, které s fotbalem nesouvisí?
„Sleduju, ale nevidím do toho. O tom, co on dělá, se nebavíme. Já mu ale hrozně fandím a myslím si, že hodně lidí mu závidí. A myslím si, že s tím souvisí i některé problémy, které třeba měl. Nikdo mu nic nedokázal, což je pro mě rozhodující. A on se s tím chlapsky vyrovnal. Držím mu palce a obdivuju ho za to, jak to v Příbrami drží, protože je na to sám, Marila už je pryč a on přesto dokáže sehnat pro fotbal peníze a klub funguje. Klobouk dolů.“
Otázka na závěr, co říkáte tomu, že jste se v soutěži deníku Sport o krále ligových trávníků dostal na první příčku?
„Já to zpočátku moc nesledoval, ale poslední dobou, co jsem začal tak nějak stoupat, mě to nějak zaujalo. (směje se) To víte, dokud jsem byl osmašedesátej, raději jsem noviny nebral ani domů, aby to neviděli synové. Ale teď, teď jsem jim to docela rád ukázal.“
