Prala se nejen se soupeřkami, ale také s mikrobiologickou překážkou. Úspěšnou rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou sužuje virové onemocnění. Jenže čas na léčení není.
„Hlavně kašel, rýma a celkově jsem nachlazená,“ popisovala česká rychlobruslařka cestou z nizozemského Heerenveenu, kde v závodě Světového poháru vybojovala druhé místo na trati 3000 metrů.
Ještě v neděli Sáblíková úspěch utvrdila v závodu družstev, kde spolu s kolegyněmi Andreou Jirků a Karolínou Erbanovou zajely časem 3:06,54 národní rekord a celkově na trati 2400 metrů skončily sedmé.
A jak se cítíte teď?
„Lépe než po páteční trojce. Ale jen trošku. Je to zkreslující, protože jedeme domů autem a já jen sedím. Nevím, jak by to dopadlo, kdybych si šla teď zaběhat. Nejspíš bych brutálně kašlala.“
O divadelních hercích se říká, že nejlépe hrají se čtyřicetistupňovou horečkou. Nebude to platit i u rychlobruslařů?
(smích) „To ne. Na prknech je to něco jiného než na ledě. Herec může hrát se čtyřicítkou, já bych ale s touto nemocí ani nevyjela.“
Máte ponětí, kde jste virózu chytila?
„Nevím. Možná od mého trenéra, protože on byl také nachlazený a vykašlával z průdušek. Tak asi viróza přesedlala od trenéra.“
A měla jste teplotu?
„To ne. Jen těsně pod sedmatřicet.“
Musela jste se hodně přemlouvat, abyste nastoupila do nedělního závodu družstev?
„Ne. Kvůli tomu jsem vynechala svůj sobotní závod na kilometr a půl. Nepřipadalo mi férové s holkama nestartovat, když už jsme tady společně.“
Je pravda, že jste do dvou těchto závodů nastoupila rovnou z postele?
„Předtím jsem se musela samozřejmě trochu rozběhat a rozcvičit. Ale dá se to tak říct.“
Jak vás nemoc handicapovala při jízdě?
„V závodě družstev jsme jely na šest kol. První čtyři kola byla v pohodě, ale v posledních dvou už mi docházel dech.“
Taky vás po dojezdu asi výsledek musel zaskočit, je to tak?
„Určitě. S holkama jsme vlastně zajely národní rekord a hlavně jsme si sedmým místem prakticky zajistily účast na mistrovství světa v příštím roce. I sama se sebou jsem spokojená po tom pátečním druhém místě.“
Závod družstev jste jela podruhé v sezoně, jak vás baví?
„Hodně. Je to trošku něco jiného, nového. Nedá se ale říct, jestli je zábavnější než moje individuální závodění.“
Jste během jízdy s kolegyněmi ve větší psychické pohodě?
„No trošku mi to připomíná běžný trénink, kdy také Andrea a Karolína jezdí za mnou. Ale asi je to tak. Když je pak cítím za sebou i v závodě, jsem víc v pohodě.“
A radíte jim třeba v tréninku?
„To ne. Taková nejsem a spíš všechny společně posloucháme rady našeho trenéra.“
Jaký máte teď program?
„No ještě se budu léčit cestou z Holandska. Jinak nebude žádný velký odpočinek a čas na oddych. V úterý zase odlétáme do Moskvy. Těším se tam. Poprvé se pojede na mých oblíbených pěti kilometrech.“
