Jako prezident svazu má za sebou po stabilizaci finanční situace další zatěžkávací zkoušku. Stoleté oslavy. I když se vyrojily nesouhlasné hlasy ohledně nominace do Síně slávy, Tomáš Král je bere jako přirozenou věc.
„Každý má jiný názor, není to kontroverze,“ říká.
Jak vnímáte snahu Dominika Haška angažovat se v tomto směru?
„Už když jsme se viděli na setkání u prezidenta Klause, říkal jsem mu, že budu rád, když v budoucnu budeme spolupracovat. Takže jsem přivítal, že se ozval takhle brzy. Má obrovské zkušenosti, navíc v NHL přebral spoustu trofejí. Takže jeho pomoc vítám.“
Na řadu věcí má jiný názor. Vyříkali jste si to?
„Diskuse probíhala, bavili jsme se i o konkrétních jménech. Souhlasím, že veřejnost úplně přesně nevěděla, jak výběr do Síně slávy fungoval. Ale není to tak, že by žádný systém nebyl, jen ne všichni se o něm dozvěděli. Nebyl takový časový prostor, abychom to několik dní vysvětlovali.“
Hašek vybere legendy >>>
Prozradíte přesně, jak to tedy fungovalo?
„Ta forma je všude ve světě daná, nevymýšleli jsme nic nového. Nejdříve vznikl návrh jmen, kterých v úvodu složitého procesu bylo asi osm set. Protože s takovým projektem nikdo před námi za těch sto let nepřišel. Potom výkonný výkon ustanovil komisi, která všechno posuzovala.“
Kdo v ní kromě někdejšího svazového šéfa Karla Guta ještě figuroval?
„Další tři novináři, kteří se velmi dobře vyznají v hokejové historii. A nebyla to otázka dvou dnů, výběr trval několik měsíců. Z toho vznikla finální nominace, kterou výkonný výbor schválil.“
A proč se jednalo zrovna o 41 jmen?
„Bylo to dané všemi možnými okolnostmi. Chtěli jsme najednou ocenit co nejvíce lidí, ale nebylo možné označit rovnou sto osobností. Souviselo to i s Českou národní bankou, která pro tuto příležitost vyrobila zlaté a stříbrné pamětní mince. A víte dobře, že pokud si někdo chce najít něco špatného, stejně si to najde. Kdyby jich bylo jenom deset, někdo řekne, že jich mělo být sto... A naopak. Takže tohle neberu jako směrodatné.“
Nejkřiklavějším případem je Jaroslav Holík, který v elitní společnosti chybí. Vnímáte to také tak?
„Tyto hlasy jsem samozřejmě zaznamenal. Podívejte – nejsem hokejový historik, ale právě tuhle generaci okolo něj jsem obdivoval a fandil ji, při ní jsem vyrůstal. Takže k hráčům jako on, Martinec, Holeček mám obrovskou úctu. Mrzí mě to i vůči ostatním, kteří v Síni slávy zatím nejsou, ale my jsme neuvažovali, že je to vůči nim neuctivé nebo neseriózní. To ne! Protože Jarda Holík bude mezi dalšími, kteří budou následovat. To není žádná uzavřená společnost.“
Přesto mezi čtyřicítkou taková legenda měla být, stejně jako Jaroslav Pouzar.
„Jak už jsem říkal – měli jsme omezené možnosti. A komise nepracovala negativně ve stylu: ´Toho nebo toho tam nedáme.´ Stojím si za tím, že všechny uvedené legendy do Síně slávy patří. Ale je přeci přirozené, že každý může mít jiný názor. Představte si, že i u vás v redakci byste volili. Také se neshodnete na všech stejně. Nebo ano?“
Troufám si tvrdit, že by tam Jaroslav Holík nebo Jaroslav Pouzar byli.
„Znovu opakuju – lidé jako oni, kterých si vážíme, budou přibývat.“
Není ale ostuda českého hokeje, že tam zatím nejsou?
„Není, protože jsme založili nějakou tradici, ve které budeme pokračovat. A další takoví legendární hráči jako oni přibudou. Není žádný pochyb, že i oni si zaslouží největší poctu, nikoho ani nepadlo, že by do Síně slávy nepatřili. Místo tam jistě mají, budou uvedeni při další důstojné příležitosti.“
Neuškodily Holíkovi jeho mnohdy kritické názory, publikované i ve Sportu?
„To je totální nesmysl! Já je čtu, s většinou se ztotožňuji, s jinými ne, ale rozhodně jeho názory do hokeje patří.“
Zeptám se ještě na jedno konkrétní jméno – stříbrnou medaili dostal například i místopředseda svazu Miloslav Šeba, který často pod vlivem alkoholu na mezinárodním poli dělá ostudu. A dostal ocenění třeba jako právě Jaroslav Holík nebo Pouzar...
„Pan Šeba je velmi pracovitý a za tu dobu, co s ním spolupracuju, o žádných takových prohřešcích nevím. V minulosti něco proběhlo, slyšel jsem. Ale pokud se za mého vedení něco stane, okamžitě a rázně to vyřeším. A chci říct i to, že nelze srovnávat jeho a třeba pana Pouzara. On na rozdíl od Šeby jednou v Síni slávy bude, to je jasné. V této fázi jsme nemohli udělat více kategorií, proto mezi oceněnými stříbrnou mincí jsou i funkcionáři.“
Jste celkově s úrovní oslav spokojený?
„Ano, udělaly mi velkou radost. Přitom ze začátku jsem měl trochu obavy, neměli jsme na to moc času. Takže všichni, kteří se na nich podíleli, podali heroický výkon a tímto bych jim chtěl poděkovat. Dopadlo to líp, než jsem si myslel.Naprostá většina oceněných lidí volala a děkovala. A kromě ohlasů ve Sportu jsem nic negativního nezaznamenal.“ (usměje se)
