11. listopadu 2008 • 04:00

Komentář Luďka Bukače v kauze Síň slávy

Autor: Luděk Bukač
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Nominace do Síně slávy je nesporně nejen nevděčnou, ale i nesnadnou záležitostí. Bylo proto překvapivé, že v minulosti vždy tak opatrný Karel Gut tuto obtížnou úlohu bez rozpaků přisoudil výhradně sám sobě.



Nemnoha pamětníkům českého hokeje výběr vyvolených přinesl nejen zklamání, ale i přesvědčení o spekulativním rozhodování.

Bukač: Gut odvedl špatnou práci >>>

Slavní hráči minulosti a vynikající aktivní současnosti se ve své kariéře prosadili ke všeobecnému uznání. Strhli na sebe popularitu, pozornost, glorifikaci médií a dnes i vysoké finanční benefity.

Jsou jména, resp. desítky jmen, která zná celý hokejový svět. Historie hráčů je i součástí života příznivců ledního hokeje. Věc dovednost a férovost výběru tak nezasahuje pouze aktéry, ale i veřejnost.

Citové rozladění opomenutých a přehlédnutých může zvládnout pouze psychicky silný a na veřejném ocenění zcela nezávislý jedinec s dostatečnou sebereflexí, respektem ke konkurenci a silnou sebedůvěrou ve vlastní sílu.

Porovnávání a klasifikace kvalitativních ukazatelů herního výběru je úkolem pro expertní skupinu. To co si myslí Karel Gut si nemusím myslet já a řada dalších hokejových seniorů.

Gut: Sám sebe bych nikdy nenavrhl >>>

Ne nadarmo se říká, že historie je učitelem života. Jakákoliv deformace historie ovlivňuje společenské mínění a důvěru ve vedení i spravedlnost…

Zdroje historické kritiky tvoří výsledkové, písemné, vyprávěcí, obrazově srovnávací a ústně tradované informace konfrontované domácím a zejména mezinárodním postavením.

Při odhalování a porovnávání rozdílnosti úspěchu je rozhodující jejich kvalita, schopnost reprodukce, mezinárodní efekt. Jakákoliv jiná měřítka, konkrétně stanovení počtu nominací, přidělených do diferencovaných časových období otevírá prostor pro neobjektivní a zavádějící výběr.

Osobní výběr Karla Guta navíc postrádá zřetelně vymezená kritéria. Směšování hráčských, trenérských a funkcionářských specializací vytváří chaos. Jedněm nepřiměřeně naděluje, čímž druhé automaticky oslabuje.

Každý vstup do Síně slávy upřednostňuje minulost. Vynikající leč stále aktivní jedinci jsou obvykle v průběhu času donominováni. Tuto bariéru překračují pouze „giganti“ sportu.

Zvláštností výběru Karla Guta je, že neopomněl nominovat sama sebe, přestože jeho hráčská kariéra v reprezentaci byla na lesk medailí historicky tou nejchudší.

Necitlivým opomenutím je přehlédnutí nejvýznamnějšího borce jepičí poválečné generace – Jaroslava Drobného. Další hrubou chybou oslav stoletého výročí ČSLH bylo „zapomenutí“ na Jardu Holíka, Mirka Dvořáka a Jaroslava Pouzara.

Jaroslav Holík jako žijící legenda nezapomenutelné dynastie Dukly Jihlava, Mirek Dvořák jako jeden z nejlepších obránců druhé poloviny 70. let a začátku 80. let minulého století s titulem mistra světa a úspěšnou kariérou v NHL, Jaroslav Pouzar, dvojnásobný mistr světa, držitel tří Stanley Cupů a klíčový hráč Edmonton Oilers si podle mého názoru vstupní nominace plně zasloužili.

V tomto kontextu je třeba poznamenat, že nominace pionýrů a zakladatelů ČSLH podle analýzy a dostupných materiálů vysoké mezinárodní úrovně dosahoval pouze Josef Maleček.

O hráčích velkého mezinárodního respektu, jako byli R. Potsch, F. Vaněk, F. Tikal, M. Vlach, B. Ebermann, J. Bubla, J. Kochta, J. Horešovský a P. Richter, měla každopádně proběhnout expertní diskuse.

Závěrem bych chtěl ještě poukázat na některé další kaňky, které znečistily na první pohled tak úhledný předsednický rukopis Karla Guta.

Pro rozvoj ČSLH téměř nulový odborně věcný a finanční přínos MS 2004 v Praze. Karel Gut jako předseda ČSLH obhajoval daleko přesvědčivěji investorské zájmy tehdejší, pro Prahu bezesporu významné stavby Sazka Areny, na úkor výhod ČSLH.

Je třeba podotknout, že případná rekonstrukce staré Sportovní haly s možností trvalého sídla ČSLH a možném zisku z pronájmu budovy (kanceláře atd.) by pro český hokej přinesla trvalou finanční stabilitu.

Nepochopitelný odklon od silně akcentovaného přístupu jeho předsednických předchůdců od mládežnického hokeje a potřeb široké členské základny.

Absolutní degradace trenérsko-metodické práce, kterou jeho předchůdci po dobru téměř padesáti let usilovně budovali a dotáhli na světovou špičku a ke všeobecnému uznání.

Podepsání smlouvy mezi ČSLH a APK, která zcela okleštila reálnou možnost nezávislého rozhodování ve prospěch potřeb rozvoje českého hokeje.

Karel Gut jako předseda ČSLH by měl vědět, kdo z členů předsednictva je kdo, co dělá, jak se chová a teprve poté rozdávat medaile za zásluhy.

Nebývalé silné lobbistické iniciativy po skončení předsednické funkce.
V mém kritickém komentáři ke stému výročí ČSLH není žádný úmysl, záměr, zloba a nebo osobní nespokojenost či frustrace.

S Karlem Gutem jsem jako hráč, trenér a kamarád prožil mnoho krásných hokejových chvil. Známe se dokonale, mám k němu respekt. Tendence v řízení ČSLH, které se v průběhu jeho funkcionářské kariéry projevily, jsou však, přes veškerou úctu k výsledkům jeho práce, pro budoucnost českého hokeje tak závažné, že je třeba na ně poukázat.

>>>

AUTOR je trenérskou legendou, koučem mistrů světa 1985 a 1996, členem Síně slávy IIHF a ČSLH



Články odjinud


Články odjinud