Při uvedení do Síně slávy v rámci oslav 100. výročí českého hokeje se některé osobnosti neobjevily, i když tam nepochybně patří. Asi nejkřiklavějším případem je Jaroslav Holík.
„Je pravda, že tam mohl být třeba místo někoho jiného,“ připouští Karel Gut, jenž měl nad výběrem oceněných vrchní dohled.
Jaroslav Holík se tak zařadil po bok legend a funkcionářů, kteří byli odměněni stříbrnou pamětní medailí. Ve stejné skupině například najdeme i místopředsedu svazu Šebu či šéfa extraligy Šulce…
Jaká byla vůbec kritéria výběru?
„Vybírali jsme to podle počtu reprezentačních zápasů a získaných titulů. Vždycky je ale hrozně těžké najít hranici, kdo ještě ano a kdo už ne.“
Hašek: Bush všechno četl z papírku>>>
Jaroslav Holík s titulem mistra světa jako hráč a dvěma juniorskými zlaty coby trenér vaše požadavky nesplňoval?
„Samozřejmě, že o jeho nesporných úspěších víme. Ale chtěli jsme tam mít zástupce všech období včetně toho nejstaršího. Takhle jsme k tomu seznamu došli. Musíte si uvědomit, že jsme byli omezeni počtem čtyřiceti osob. Takový byl požadavek výkonného výboru svazu, i když podle mého by si to hned zasloužilo klidně šedesát lidí. Nakonec jich bylo jednačtyřicet, ale teď nevím, kdo tam ještě přibyl, to už šlo mimo mě.“
Starší z bratrů Holíkových tedy mezi čtyřicet největších osobností podle vás nepatří?
„Vybíralo to několik lidí, třeba sportovní publicisté zabývající se historií. Nakonec seznam schvalovalo vedení svazu. Samozřejmě jsme mohli udělat chybu a někoho přehlédnout. Bylo to ale složité rozhodování, protože neexistuje přesné měřítko, podle něhož by se mohlo postupovat.“
Neuškodily Jaroslavu Holíkovi jeho nekompromisní postoje a ostrá kritika poměrů v českém hokeji?
(rezolutně) „Ne, ne, to vůbec nehrálo roli.“
Často se bez servítků pouští i do vedení svazu. Nezaznamenal jste ze strany členů výkonného výboru tlak, aby se jméno Jaroslava Holíka v Síni slávy neobjevilo?
(usměje se) „Naprosto ne, o něčem takovém nemůže být ani řeč. Prostě se nedostal do první várky, i když tam být třeba mohl. Všechno se ale dá napravit.“
Jakým tempem by se měla Síň slávy rozšiřovat?
„Výkonný výbor musí stanovit přesné podmínky, dát tomu určitý řád. Dovedl bych si představit, že by každý rok někdo přibyl. Ale já mám už pouze poradní hlas.“
Více než sto dalších osobností bylo oceněno stříbrnou medailí za zásluhy o český hokej. Nenajdeme však mezi nimi mistra světa a jednoho z nejlepších obránců NHL Tomáše Kaberleho. Není to chyba?
„Ten tam měl být určitě. Jak říkám, na někoho se mohlo zapomenout, ale všechno lze uvést na pravou míru, neviděl bych v tom problém. Myslím, že Tomáš se tam určitě dostane, a hodně brzy.“
A co třeba dvojnásobní mistři světa Meluzín s Tomajkem?
„Ti zase nemají odehráno tolik mezistátních zápasů, ale není vyloučeno, že příště oceněni budou. U stříbrných medailí sice nebyl počet držitelů jasně určen, ale samozřejmě nebylo žádoucí, aby bylo najednou jmenováno třeba pět set lidí. Takže další budou také přibývat postupně.“
Do první vlny se však vešla i řada funkcionářů. Jaká kritéria platila pro ně?
„Bralo se, jak dlouho v hokeji působí, ale ani tady samozřejmě neexistuje jednoznačné měřítko.“
Mnohé možná některá jména překvapila, třeba Miloslav Šeba...
„Pan Šeba působí ve vedení svazu už od 80. let.“
Ale občas mu svými alkoholovými výstupy dělá spíš ostudu, ne?
„Něco se ke mně doneslo, ale osobně jsem toho za těch deset let, co jsem jezdil po světových turnajích, svědkem nikdy nebyl.“
