Po zlaté olympiádě v Naganu fanoušci šíleli. A v návalu euforie skandovali: „Hašek na Hrad!“ Včera se tam brankář DOMINIK HAŠEK skutečně objevil. I když ne ve funkci prezidenta.... Ten mu naopak předal zlatou plaketu.
Vzpomněl jste si na to skandování po Naganu?
(směje se) „Jirka Holík mi to z legrace připomněl, když stál za mnou ve frontě na autogram od pana prezidenta, který nám podepisoval ocenění. Říkal: Vidíš, kdybys tenkrát šel na ten Hrad, mohl ses nám tady podepisovat ty.“
O čem jste si potom s hlavou státu neformálně povídali?
„O hokeji. Legendy jako pan Bubník, Zábrodský nebo Holeček říkali nějaké historky. A Vláďa Růžička měl něco říct k zápasu se Slováky (7:0), ale on to odbyl jednou větou.... Celkově to bylo příjemné.“
Gut: Holík tam být mohl>>>
Bylo to přesto o něco formálnější než po Naganu na návštěvě u tehdejšího prezidenta Václava Havla na jeho zahradě...
(usměje se) „Maličko jo. Tentokrát bylo všechno na čas, museli jsme být pořádně ustrojení (a ukáže na svůj oblek). Přesto si myslím, že vládla dobrá nálada. Nebylo to jenom o předávání medailí, ale potom jsme si i sedli a dobře si popovídali. Mělo to určitě něco do sebe. Byla to pro nás pro všechny pocta.“
Celkově vládla pohodová atmosféra. Uvítali jste, že Václav Klaus mluvil zpaměti a reagoval na konkrétní hráče?
„Bylo to něco jiného, než když jsem byl nedávno s Detroitem v Bílém domě (po vítězství ve Stanley Cupu – pozn. autora). Když mluvil americký prezident Bush, měl to všechno napsané na papírku, koukal jsem mu přes rameno, takže jsem to viděl. Měl tam dokonce i poznámky – třeba když mluvil o Gordie Howeovi, v závorce měl napsané: Dnes tu není. (směje se) Takže mě se to tady na Hradě v Praze moc líbilo.“
Více než v Bílém domě?
„Nedá se to srovnávat, vážím si obou akcí. Takhle přímo k americkému prezidentovi se příliš člověk nedostane, k panu Klausovi taky ne. I když vlastně jeho můžete vidět přeci jenom častěji – třeba na golfu, tenise nebo na lyžích.“ (smích)
Kdy jste vůbec byl naposledy v prostorách Hradu?
„Nedávno – osmadvacátého října, když byl státní svátek, jsme se s manželkou a dcerou prošli po nádvoří, byli jsme se podívat i v hrobce v Chrámu svatého Víta.“
Stejně jako dalších sedm osobností jste dostal zlatou plaketu. Co pro vás osobně znamená?
„Všichni ji bereme jako krásné ocenění i poctu. Tohle se člověku poštěstí třeba jednou za život.“
Český hokej slaví sto let. Na jaký okamžik vy nejraději vzpomínáte?
„Musím se vrátit k tomu, co jsem viděl jako malý kluk v televizi. A to když tehdejší Československo v letech 1972, 76 i 77 porazilo Rusy. Na to nikdy nezapomenu. A pro mě osobně to je jistě zlatá medaile z Nagana.“
Co byste českému hokeji popřál do další stovky?
„Aby měl co nejvíc fanoušků a co nejvíc mladých kluků, kteří chtějí hrát. Pokud jich bude hodně, tak věřím, že se úspěchy znovu dostaví.“
Nepřepadla vás při úterním utkání se Slovenskem, které jste sledoval z tribuny, nostalgie po reprezentaci?
„Spíš jsem si říkal, že to byla taková exhibice a na můj vkus to bylo až moc jednoduché. (usměje se) Zápas byl rozhodnutý příliš brzy. Ale jinak atmosféra byla krásná, klobouk dolů. To jsem ani nečekal.“
