Hodně daleko k idylickému angažmá na jihu Evropy má trenérské působení Františka Straky v klubu OFI Kréta. „Prožívám tady peklo, ale jsem bojovník. Nikam neutíkám a budu se rvát dál,“ říká v rozhovoru pro Sport.
Po šesti kolech jeho tým ještě nevyhrál, klubem navíc otřásají vnitřní boje o moc a demonstrace fanoušků jsou na denním pořádku.
Na jaře mu bylo padesát a chtěl si užít teplého sluníčka i jižanskou atmosféru ve fotbalovém prostředí na Krétě. Místo toho je ale František „Franz“ Straka jako na trní. Nejen kvůli výsledkům, ale především kvůli situaci v klubu.
I proto se nechce v rozhovoru bavit na téma, které ho v jiných případech vždy výrazně nastartuje – o Spartě. „Na to teď vůbec nemám myšlenky,“ hází momentálně svůj milovaný klub za hlavu.
Co se tedy vlastně na Krétě děje? Je všechen humbuk způsoben tím, že jste v posledním kole prohráli doma s Trasivulosem, který do té doby nezískal ani bod a nevstřelil ani gól?
„To byl jen kamínek celé mozaiky. Když začnu u tohoto zápasu – měli jsme obrovskou smůlu. Vedli jsme jedna nula, třikrát jsme nastřelili břevno a tyč, nedali jsme penaltu. To by se ještě dalo vydejchat, ale když jsme pak za stavu 1:3 dali dva podle mě regulérní góly a sudí je neuznal, to už byla fakt síla, to se těžko ustává.
| OFI Kréta pod Strakou |
1. OFI–Soluň 0:2 2. Iraklis–OFI 1:1 3. Panionios–OFI 1:1 4. OFI–Olympiakos 0:0 5. Larisa–OFI 4:3 6. OFI–Trasivoulos 1:3 Celkem 3 body, skóre 6:11, poslední místo v tabulce |
Sluší se připomenout, že všechny tři góly do vaší sítě dal bývalý sparťan Jozef Kožlej, který ani nenastoupil v základu a na hřiště přišel ve 24. minutě místo zraněného spoluhráče…
„Jo, Kožlej nás popravil, ale tak to nelze brát. My hrajeme celkem slušný fotbal, ale sráží nás vlastní prostředí, vlastní problémy uvnitř klubu. To je něco nepochopitelného.“
Povídejte…
„Tady vyšlo najevo, že náš klub má silné ekonomické vazby na aténský Panathinaikos. A to je pro místní fandy, hrdé Kréťany, něco nepředstavitelného. Šíleným způsobem to zasahuje do chodu klubu... (zarazí se) Ale víte co, já to dál šířit nechci, to mi nepřísluší, to není moje záležitost. Já jsem tady od trénování.“
Ale pokud se problémy odrážejí v chodu klubu, ve vedení, tak se dotýkají přece i vaší práce jako trenéra!
„Víte, kolik tady bylo už demonstrací? Nepočítaně! Fandům se vazby na Panathinaikos vůbec nelíbí, chtějí mít svůj klub samostatný, bez závislosti na hlavním městě. (Fanoušci chtějí, aby klub koupili dva podnikatelé, kteří projevují eminentní zájem, nabízejí tři miliony euro a splacení dluhů – pozn. red.) A dávají to jasně najevo. Nejen vůči vedení, ale i vůči některým hráčům. Ti skoro nemohou ven. Vždy se může najít někdo, kdo jim bude vyčítat, že hrají jako za farmu Panathinaikosu. A nejen vyčítat, několik hráčů už bylo i fyzicky napadeno. Atmosféře vůbec nepřispěl letní přestup našeho brankáře, samozřejmě že do Panathinaikosu, to jen roznítilo další vášně.“
Vidíte a já se vás chtěl původně zeptat, jestli jste s mužstvem vyrazil na pivko, vínečko, na tataráky, prostě utužit partu, jak jste míval doma nebo i v Innsbrucku ve zvyku.
„Na to není vůbec pomyšlení. Ale já jsem to říkal už před sezonou. Tady je v klubu hrozně moc národností a ani za normálních klubových okolností bych si nedovedl představit, že bych mančaft vzal někam na společnou večeři.“
Měl jste dopředu nějaké signály o tom, že všechno v klubu není v pořádku?
„Čtrnáct dní před začátkem soutěže za mnou přišli hráči, že nebudou trénovat. Chápete to, čtrnáct dní před výkopem, kdy všechno dolaďujete?“
Jaký uvedli důvod? Jako první se člověku vybaví peníze. Nezaplacené výplaty a podobně!
„Nechtějte ode mě ty důvody slyšet. Já je prostě nemohu říct. Opravdu ne!“
Vy osobně máte klid?
„Zatím ano. Já jsem cizinec, přišel jsem do prostředí, které tak bylo nastaveno, a fandové vědí, že já za problémy nemohu. Dělám si svoji práci, jak nejlíp umím. Nikam neutíkám, budu se rvát dál se svým trenérským osudem.“
Ale mít po šesti kolech jen tři body za tři remízy, to už by alespoň u nás vedlo k debatám o odvolání kouče, nemyslíte?
„Oni tady teď mají opravdu jiné starosti.“
A vy jste před podpisem roční smlouvy nevěděl o tom, co vás může na Krétě potkat?
„Než jsem smlouvu podepsal, mluvil jsem s Vladimírem Táborským, který řecké prostředí velmi dobře zná. Říkal mi, Franz, připrav se na všechno. V Řecku nikdy nevíš, co tě může potkat. Samozřejmě jsem ho vyslechl, ale znáte to. Něco si z toho člověk vezme, ale dokud to nezažije na vlastní kůži, tak neuvěří. A já to peklo tady zažil a to jsem zde teprve tři měsíce.“
Dokážete odhadnout, jak se celá věc na Krétě vyřeší?
„Je to boj o moc. Ve výboru jsou proti sobě dvě kliky, záleží, která interní boj o nadvládu nad klubem vyhraje. Je tady skupina, která usiluje o ryze svobodný krétský klub, a pak ta druhá. To jsou věci, které já nijak neovlivním, takže nedokážu říct, jak to dopadne. To není moje parketa.“
Dobře, co tedy uděláte s mužstvem, aby se odpoutalo ode dna tabulky? Před startem ligy jste v rozhovoru pro Sport říkal, že tým má zhruba na šesté místo. A jste patnáctí!
„Mančaft tady fakt nemáme špatný. Potřebujeme vyhrát, chytit se. Hráli jsme doma proti Olympiakosu Pireus. Skončilo to bez branek, byl to skvělý zápas, mohli jsme i vyhrát. Já se nechci zbavovat zodpovědnosti, ale dokud nebude klid ve vedení klubu, tak ho těžko budu mít já v kabině.“
Klubem vašeho srdce byla, je a bude Sparta. Její současné problémy jsou ale proti OFI Kréta zřejmě malicherné. Máte z Prahy nějaké zprávy?
„Já se teď o Spartu vůbec nezajímám. Mám svých starostí dost.“
Takže nejste s nikým v kontaktu? Řada fandů by vás ráda viděla na letenské lavičce jako kouče!
„Teď se opravdu starám jen o Krétu. Co se děje ve Spartě, to vím jen z internetu.“
