Anelka, Lampard, Deco, Carew a Roman Bednář. Ti všichni již v letošním ročníku Premier League rozvlnili síť dvakrát. Český útočník se díky další proměněné penaltě posunul na jedenácté místo v tabulce střelců.
Z bývalého hráče Mladé Boleslavi se v birminghamském klubu stal penaltový specialista. „Už bych ale docela rád vstřelil gól ze hry,“ přeje si pětadvacetiletý útočník. Proti West Hamu se mu to mohlo splnit dvakrát, ale jedna střela šla vedle, druhou gólman chytil.
Přesto WBA na čtvrtý pokus v letošním ročníku Premier league zvítězil 3:2. I díky Bednářově penaltě. „Minule jsem si penalty zabral. A dokud je budu dávat, asi budu mít přednostní právo,“ směje se Bednář.
Takže k penaltě se nikdo nehrnul?
„Šel jsem si pro balon a nikdo se o něj bojovat nesnažil. Asi počítali s tím, že si věřím a že ji proměním.“
Za každý gól jste prý slíbil věnovat peníze na dobročinné účely…
„Za každou branku budu dávat sto liber svému kamarádovi Alexandrovi Smitovi ze společnosti Top Real Praha. Je to takový spolek herců a známých osobností, kteří hrají charitativní zápasy a podobně. On se postará, aby ty peníze šly tam, kam mají.“
A je větší šance, že budou přibývat? Poprvé jste nastoupil od začátku, přitom WBA hraje jen na jednoho útočníka.
„To uvidíme. Teď jsem nastoupil v základu, protože měl Ishmael Miller něco nakopnutého, takže nehrál a nebyl ani na lavičce. Ale určitě to ještě bude těžké. Ale trenéři mě teď pochválili, takže je to dobré.“
V klubu asi zavládla spokojenost, máte stejně bodů jako Manchester United…
(hlasitě se směje) „To je brzy, oni ještě budou hodně vyhrávat, to se nebojím. Ale je pravda, že jsme rádi, že už jsme konečně vyhráli. Kdybychom čekali ještě déle, tak by se stalo to nejhorší, co mohlo. Teď už nebudeme pod takovým tlakem. A pokud se vyvarujeme chyb vzadu, v klidu můžeme hrát ve středu tabulky.“
Štěstí vám možná přinesl táta, který se na zápas přijel podívat.
„Už jsem mu říkal, že bude muset jezdit častěji. (směje se) Na Premier League byl poprvé. Trochu jsem se bál, že hrát nebudu, ale nakonec byl Ishmael zraněný, takže jsem nastoupil.“
Oslavili jste pak společně váš druhý gól?
„Jen malinko. Táta tady byl s kamarády, dali jsme si mariášek, bylo to jemné. Však to byl jeden zápas, kdybychom slavili po jednom vítězství, tak by to bylo špatný.“
A v mariáši jste vyhrál?
„To mi už pěkně natrhli zadek. Oni ho spolu hrajou už dvacet let, já asi jen deset. Byl jsem znemožněn. Ale víte, jak to je. Nedá se v jeden den vyhrát na všech frontách.“
Pojďme ještě k reprezentaci. Za West Bromwich hrají Robert Koren ze Slovinska, Chris Brunt ze Severního Irska, Slovák Marek Čech a vy. Všichni jste tedy soupeři ve třetí kvalifikační skupině o MS v Jižní Africe. Jak to prožíváte?
„Já kvalifikaci nehraji, takže to beru celkem v klidu. To vždy jen někdo přijde a řekne: To jste ale byli hrozní! Teď naposledy si Brunt postěžoval, že Slováci byli strašní a že na Slovensku stejně prohráli. Já se tomu spíše směju, protože v tom nejsem.“
Právě, je to už takový evergreen, daří se vám, ale na reprezentační pozvánku již dva roky marně čekáte. Není vám smutno, když vaši spoluhráči odjedou reprezentovat?
„Smutno? Nevím, ale je to takový divný. Zůstane zde pár lidí a máme takové tréninky netréninky. Člověk by si přál reprezentovat a věříte, že na to máte, anebo si alespoň myslíte, že byste si šanci dostat zasloužil… Jsou to takové smíšené pocity.“
A nepodivují se nad tím v klubu?
„Ptají se mě. Hlavně na naše útočníky. Říkám, že máme kvalitní útočníky. Nikdy neřeknu, že tam jsou špatní hráči. Třeba teď Slepička je velice dobrý. Jen si myslím, že by na každý sraz mohli být povoláni útočníci čtyři.“
