Chvilku před sedmou ranní vypochodoval ze dveří příletové zóny. JAROMÍR JÁGR před sebou tlačil vozíček, na něm dva bágly s logem Rangers a kufřík.
Deník Sport jako jediný čekal přímo na letišti a požádal hvězdného útočníka o rozhovor. Jágr měl dobrou náladu, ale nevyhověl. Takhle nějak to vypadalo...
Jardo, můžu vás na chvilku zdržet. Jsem ze Sportu...
„To tedy nemůžeš, chlapče.“ (míří dál k východu z haly)
Jen na pár minut.
„Já ti rozumím, ale to by nebylo fér vůči ostatním. (novinářům) V pátek v Prostějově je tiskovka. (vyjde na chodník a otočí se) A jestli tě zajímá, kde budu hrát, tak to sám netuším.“
Nepovíte nic víc?
(usměje se) „A jak by k tomu přišli ostatní...“
To je jejich věc. Víte, v kolik jsem kvůli vám vstával?
(pokrčí rameny a začne se smát) „Vždyť tě nikdo nenutil.“
Ale když už jsem tu... Můžeme si povídat o jiných věcech než o vaší smlouvě. Klidně jen nějakou srandu...
(na přechodu mu začnou padat tašky z vozíku) „Tady máš nějakou srandu. (chechtá se a snaží se pochytat zavazadla, to se mu nedaří) To je kvůli tobě, za to můžeš ty. To je ta tvoje sranda, vidíš to?“
Já vám pomůžu to zvednout a vy mi dáte rozhovor.
(směje se a vrtí hlavou) „Ale nééé. (posbírá zavazadla a odchází k autu) V pátek! Měj se hezky...“
